Toto je první článek seriálu, který vyšel na webu v minulých dvou a půl letech. Jak může být první, když o něm mluvím v minulém čase? To je jednoduché. Seriál vyšel, ale jinde. Psal jsem ho já, ale nepsal jsem ho svým jménem.
Aneb vítejte do největšího (skandálního) odhalení, jakého byl tento web svědkem. Jak to začalo?
Jak to začalo, proč to začalo a jak jsem se k tomu dopracoval, si bude moci každý přečíst v krátkém seriálu, který tímto startuji. Co jsem však nikdy nikde nevysvětlil, bylo, proč jsem o tom nepsal tady na "hlavě"?
Důvod byl prostý. Nechtěl jsem. Nechtěl jsem, aby někdo ze známých, kamarádů a přátel sledoval ten vývoj se mnou. Bylo to intimní a nechtěl jsem z toho dělat vědu. Zároveň jsem ale chtěl někam psát své poznatky, pocity a zkušenosti.
Jmenuji se David, těší mě …
Je leden 2008. Celá akce směřující k operaci čelisti mi připadala natolik osobní (pro ostatní nezajímavá, otravná, úchylná, to je jedno …), že jsem to tu prostě nechtěl ventilovat. Dneska už je to dávná historie, je to příběh někoho jiného. I když, upustil jsem o tom jeden zápisek – Táhni a srůstej – kapitola druhá i když zamlžený byl tolik, že by se mlha dala krájet.
Z výše uvedených důvodů jsem se v lednu 2008 rozhodl založit si blog na Blog.cz, kde jsem tajně, nepozorovaně a bez toho, aby o tom kdokoliv (!!!) věděl, upouštěl zápisky. Opravdu jsem o tom neřekl nikomu.
… byl jsem odhalen …
Během té doby o tom nikdo nevěděl. Byl to můj malý jiný svět. Bavilo mě to. První trhlinka přišla před prvním termínem operace na konci roku 2008, kdy jsem upustil jogurt na zem, až se rozstříkl až na strop. Zpětně jsem to připsal velké nervozitě. I když to byla spíš velká nešikovnost. A … bohužel jsem o tom blognul. A bohužel jsem měl při tom jogurtovém megavýstřiku svědky. Svědek (tedy svědkyně, opice jedna 🙂 pak za pár dnů referovala, že se na nějakém blogu přihodilo někomu jinému úplně to samé! Jaká to náhoda. 🙂
Tohle jsem ještě okecal (nebo ne?). Každopádně jsem to moc neřešil a blogoval dál.
Ano. David jsem (byl) já.
Ale! Historie ve Firefoxu je prevít. Ta mě nakonec prozradila. 🙂 Když jsem už měl na blogu spousty informací o proběhlé operaci s dosti přesnými údaji, tutéž opici nenapadlo nic lepšího, než začít zadávat do adresního řádku mého firefoxu nějaký text, který jako na potvoru měl stejný začátek jako jméno "davidova" blogu. Tohle už jsem neodpružil. A bylo to venku…
Velké finále tedy nenastalo. To byl také důvod, proč jsem to zde na hlavě nepublikoval už dříve. Částečně to pro mě ztratilo to kouzlo velkého odtajnění.
… ale nevadí!
Poučení si každý dosadí sám. Není důležité, co bylo, terazky jsem zase sám sebou, schizofrenii tímto (nadobro?) opouštím.
Začínáme!
A protože mám dojem, že za čas by na Blog.cz tento "Davidův" blog jménem Rovnátka a život s nimi smazali, je načase zápisky přesunout sem pro zachování generacím příštím.
Jednotlivé články (není jich až zas tak moc) vždy uvodím "slovem autora", jak to dělají třeba režiséři. Dále bude následovat odkaz do konkrétního článku, který bude datován stejně, jako článek na blogu Davida.
S odstupem času se to vše zdá tak vzdálené, tak malicherné a tak o ničem. Postrádalo to příchuť jakéhokoliv dramatu. Bylo to obohacující, někdy i zábavné. A dnes mi to všechno přijde naprosto samozřejmé. A proto jsem rád, že jsem se k tomu po pár měsících a i letech mohl znovu vrátit a alespoň prostřednictvím svých tehdejších zápisků to prožít na chvilku znovu.
A teď už dost keců, nechme mluvit mé tehdejší alter ego, Davida.
Na závěr úvodu si mohu dovolit jednu libůstku – mohu promluvit k Davidovi, jako ke třetí osobě:
Milý Davide, …
pustil ses do projektu, který se zdál být obtížným, nepříjemným a který měl cíl v nedohlednu. Připadalo ti to neskutečné, nezvládnutelné, přesto jsi do toho šel. Zvládls to ale bravurně a uteklo to strašně rychle.
Davide, pokud bys měl pocit, že ti to chybí, že jsi dosáhl cíle a najednou není za čím jít, věz, že mám pro tebe další velké projekty. Jaké? Nech se překvapit.
Jo! A přeju ti ke tvým dnešním kulatým narozeninám všechno nejlepší!
Tvůj nejlepší přítel.
Všechny díly:
- Rovnátka a čelistní operace: Velké odhalení (pilotní díl)
- Rovnátka a čelistní operace: Jak to všechno začalo (1)
- Rovnátka a čelistní operace: Kolik to stálo a bude stát (2)
- Rovnátka a čelistní operace: Co na to psychika (3)
- Rovnátka a čelistní operace: Teorie o čelistní operaci (4)
- Rovnátka a čelistní operace: Koupil jsem balík arašídů (5)
- Rovnátka a čelistní operace: Den D – nasazení fixních rovnátek (6)
- Rovnátka a čelistní operace: Týden s rovnátky (7)
- Rovnátka a čelistní operace: První výsledky (8)
- Rovnátka a čelistní operace: Desatero srovnání se s rovnátky (9)
- Rovnátka a čelistní operace: Po třech měsících (10)
- Rovnátka a čelistní operace: Další krok – dva zuby venku (11)
- Rovnátka a čelistní operace: Nasazení spodních rovnátek a šišlání (12)
- Rovnátka a čelistní operace: Prý jsem nikdy křivé zuby neměl (13)
- Rovnátka a čelistní operace: Kupuji si sebevědomí? (14)
- Rovnátka a čelistní operace: Bez destičky a opět šišlající aneb co je nového (15)
- Rovnátka a čelistní operace: Čelistní operace se blíží (16)
- Rovnátka a čelistní operace: Operace na druhý pokus opět neproběhla (17)
- Rovnátka a čelistní operace: Operace se odložila, ale nakonec proběhne (18)
- Rovnátka a čelistní operace: Vše zařízeno, jdeme na to (19)
- Rovnátka a čelistní operace: Další odklad (20)
- Rovnátka a čelistní operace: Mám TO za sebou! (21)
- Rovnátka a čelistní operace: Operace čelisti – Den poté! (22)
- Rovnátka a čelistní operace: Čelistní operace: Dva dny poté (23)
- Rovnátka a čelistní operace: Čtyři měsíce po čelistní operaci (24)
- Rovnátka a čelistní operace: Další den D: sundání rovnátek (25)
- Rovnátka a čelistní operace: Dostavba zubů (26)
- Rovnátka a čelistní operace: Konec akce ROVNÁTKA (27)