Hlava.net

[Vyšlo v HN, 12.3.2014]

Říká se, že řídit firmu může kdokoliv, kdo si na to troufne. Odvaha (a v tomto případě někdy opravdu i troufalost) je důležitá, ale sama o sobě málokdy stačí. Tím spíše, pokud se bavíme o IT firmě. Specializovanou společnost, která jen nepřeprodává výrobky jiných, ale sama též vyrábí a vyvíjí, by měl vést odborník, který zná obor svého podnikání jako své boty. Na tom se zřejmě shodneme. Ale je takováto kvalifikace dostatečná? Odpověď se sama nabízí: není.

Proč na pozici ředitele společnosti nestačí být odborníkem nebo chcete-li specialistou na obor, ve kterém vaše firma působí? Vždyť přece takový člověk musí mít přehled o novinkách a trendech a co je tzv. trendy, musí být i obchodně zajímavé, ne?

Jenže firmy se zakládají za účelem vytváření zisku a vytváření nových obchodních příležitostí. A zisk je generován obchodními aktivitami firmy, za kterou zodpovídá zejména vedoucí představitel(é).

V čele firmy tedy v zásadě mohou stát tři typy lidí. Prvním typem je čistokrevný obchodník, který firmu řídí přes čísla a dělá jen byznys. Takový člověk ale bude vždy k sobě potřebovat někoho, kdo mu (zjednodušeně řečeno) bude předkládat ve srozumitelné formě, co firma dělá, kam chce z hlediska specializace jít a co by mohlo nejvíce vydělávat. Z hlediska typologie osobností jsou tito lidé povětšinou sangviničtí cholerici. To není nic pejorativního, to prostě tak je.

Druhým a již zmiňovaným typem vedoucího představitele firmy je kvalitní odborník. Tedy často člověk, který šel od píky, zná všechna zákoutí firmy, oboru i celého segmentu, ve kterém se firma pohybuje. Když se takovýto člověk ocitne v křesle ředitele firmy, je to většinou pozitivní signál pro ostatní. Je to odborník, má autoritu svých kolegů, ví o čem mluví. Potíž může nastat ve chvíli, kdy má řešit obchodní, finanční, personální nebo marketingové úkoly.Zde mu většinou jeho hluboká odbornost nepomůže, někdy mu dokonce může detailní znalost věci svazovat ruce. Možná víte o čem mluvím: „Jak mám vymyslet tři hlavní benefity našeho produktu, když vím minimálně  o 20 jeho nedostatcích?„. Opět bych si i zde vypomohl klasickou typologií osobností – tito lidé jsou povětšinou flegmatičtí melancholici. Hloubavé typy, kteří rádi řeší problémy a záhady, ale mají-li emotivně vychválit produkt či firmu, rozklepou se jim hlas i kolena.

Když jsme si tedy popsali dva extrémní typy, čekáte určitě na nějakou střední cestu. Jakkoliv oba výše uvedené příklady mohou fungovat, jsem toho názoru, že nejlepší variantou je jejich kombinace. Nikoliv střední cesta (to svádí k šedému průměru), ale opravdu kombinace toho nejlepšího z obou břehů.

Třetí variantou je tedy jakýsi hybrid. Stojí-li v čele firmy odborník, který velmi dobře rozumí problematice vaší firmy (často velmi detailně), navíc má cit pro obchod, dokáže nadchnout ostatní a když popisuje výrobek nebo službu firmy, tak máte pocit, jako kdyby mluvil o dovolené na sluncem zalité pláži, pak je šance na úspěšné řízení firmy velmi vysoká. Člověk, který je tohoto schopen, má ve své osobnosti zastoupeny všechny čtyři složky z klasické typologie. Je to sangvinik, trochu melancholik, ale zároveň cholerik a flegmatik. Řídí firmu odborně a s důrazem na fakta, ale nebojí se použít emoce, city.

A jak tyto hybridní osobnosti poznáte? Jsou to většinou lidé, kteří jsou v daném oboru velmi dobře známí, někteří publikují, přednáší, obracejí se na ně ostatní. A zároveň jsou tito lidé úspěšnými podnikateli, často i majiteli jedné či více firem. A to nejdůležitější: jejich zaměstnanci a spolupracovníci si jich váží jak pro jejich odbornost, tak i kvůli manažerským dovednostem.

Nevíte si rady s odhady pracnosti? Selhaly všechny metody určení předpokládaného času stráveného na vývoji softwaru? Trávíte na programování a vývoji aplikace víc času, než si na začáýtku myslíte? Chcete vědět, jak bude probíhat vývoj programu? Podaří se, nebo to bude katastrofa?

Pokud už nevíte kudy kam, pomoci vám může křišťálová koule.

K čemu je určena křišťálová koule

• odhady pracnosti
• zjištění výsledků programování
• věštění stavu programátorovy mysli
• věštění budoucnosti projektu
• odhad výsledků algoritmů

Úvod do věštění pro programátory

Lidská zvědavost je nekonečná, a přiznejme si, koho z nás alespoň jednou v životě nenapadlo, jaké by to bylo být vševědoucí nebo alespoň koutkem oka nahlédnout do budoucnosti, a na základě těchto informací přesně odhadnout pracnost vývoje projektu. Tato touha je snad stará jako programování samo – už v dávných dobách se lidé snažili nakouknout za bránu času a osudu různými prostředky, třeba analýzou nebo házením kamínků a klacíků, a z tvaru vytvořených obrazců se snažili odhadnout, jak dlouho budou na projektu pracovat. Dnes pravda, v době techniky, je mnoho “modernějších“ způsobů, ale pradávné rituály našemu počínání dávají takový punc tajemna a mnoho lidí se stále vrací k původním a klasickým způsobům věštění.  Věřme, že se nám podaří posílit naši senzibilitu vůči jemným vibracím událostí, které pronikají prostorem, jak z budoucnosti, tak z minulosti, a na tomto základě poodhalíme alespoň kousek závoje halícího mystickou bránu, za kterou se nachází přesný odhad pracnosti.

 

Věštění doby pracnosti pomocí křišťálové koule

Tento způsob odhalování pracnosti (doby) vývoje projektu (programu) v křišťálové kouli je znám v Evropě již od 5 století našeho letopočtu, ovšem časem byl vytlačen a zapomenut, zejména díky církvi, která začala tuto praktiku stejně jako mnohé jiné spojovat s čarodějnictvím a trestat inkvizicí!

Věštění z křišťálové koule funguje na principu vidin vyvolaných v podvědomí mozku, které se objevují při zklidnění mozkové činnosti, které způsobuje soustředění a koncentrace, například při pohledu do křišťálové koule, nebo do kouře vycházejícího z přehřátého procesoru a podobně. Dá se to přirovnat ke snům, které člověk „vidí“, když jeho mozek přejde do útlumu, a navodí se v něm stav alfa. Zkrátka v té chvíli se do činnosti zapojí místo vědomí podvědomí, které nám zjeví vidiny v něm obsažené. Naše podvědomí je součástí takzvaného globálního vědomí (neboli Akáši – éterické kronice všeho dění světa), a tudíž nám může takto zprostředkovat i vizi budoucích či minulých událostí. Samozřejmě záleží, jak je kdo pro vnímání těchto jevů citlivý, dle toho se také může lišit schopnost vizí, a hlavně úspěšnost a přesnost interpretace obrazů zjevených při pohledu do koule. Z tohoto pohledu je výraz „věštění z koule“ poněkud zavádějící, neboť v kouli jako takové se žádné jevy nezobrazují, to nás klame pouze náš rozum, který nám ukazuje vize v mozku podvědomí, které se otevřelo díky zklidnění a koncentraci na křišťálovou kouli. Dá se to přirovnat k již zmíněnému spánku, nebo meditaci, při které lze taktéž spatřit různé výjevy, a to i bez koule, pouze za pomocí koncentrace.

Pravdou však zůstává, že při meditaci samotné nás snadněji budou rozptylovat rušivé vjemy a neposlušné myšlenky, ovšem při koncentraci na něco, se toto značně omezí, neboť je snadnější se na pět minut přimět soustředit na „něco“, než naopak dokázat nemyslet na „nic“. Z tohoto poznatku však vyplývá jedna velká výhoda, a to, že k „věštění z koule“ ani tak nezáleží na kouli, jako na vás. Ať už se rozhodnete pro kouli jakoukoliv, měla by splňovat jistá kritéria. Každopádně by měla být přiměřeně veliká (přibližně okolo 10 cm), měla by být naprosto hladká, bez prasklin, bublinek a kazů, se zcela hladkým povrchem. Toto je důležité především pro začátečníky, pokročilejší věštci s vycvičenou obrazotvorností se již nenechají tak snadno rozptýlit například narušeným povrchem koule.

Věštění se doporučuje na vhodném klidném místě, nejlépe ve vysvěceném kruhu, nebo na obřadním oltáři.

Postup věštění doby pracnosti vývoje projektu pomocí křišťálové koule

Je třeba zajistit, aby vás nikdo nerušil, a nedoporučuje se přítomnost více jak dvou dalších programátorů nebo analytiků, kteří by od vás měli sedět vzdáleni minimálně na délku paže. Koule by měla vždy ležet na tmavém sametu (tlumí odrazy okolního světla), buď na obřadním stolku, podstavci nebo ve vašich dlaních. Odstraňte z dosahu zařízení, které vysílají modrozubé paprsky či paprsky typu wíí-fee.

Je vhodné k obřadu zapálit třeba kadidlo nebo svíci, ovšem pozor – její světlo se nesmí přímo odrážet v kouli! V místnosti by mělo být šero, aby v kouli nevznikaly odrazy a odlesky. Pozor také na blikající kurzory. Zkuste se naprosto zklidnit a soustředit, můžete si předtím i zameditovat, a upřete pozornost jakoby doprostřed koule. Přitom v duchu opakujte rootovské heslo (nevyslovujte jej však nahlas!). Neznáte-li rootovské heslo, musíte si nejprve vizuálně představit globální heslo v kombinaci se jménem vesmírné domény a až se vám zjeví rootovské heslo, můžete se vrátit zpět ke kouli a dále meditovat.

Dívejte se soustředěně, ale uvolněně. Není cílem vydržet co nejdéle bez dechu, bez hnutí nebo mrknutí – taková křečovitost naopak bude vaši snahu blokovat, snažte se jen obyčejně uvolnit a jakoby se na chvíli zapomenout, nebo hledět do koule jako „do blba“. Tento stav je velmi podobný tomu, jako když se zaseknete s vývojem programu a nepřítomně koukáte do kódu nebo do výhně ďábelské puttyny.

Někteří programátoři ještě nad křišťálovou koulí opakovaně krouží pravicí, ve které svírají myš, aby se oživila skrytá energie. Potom následuje pohyb levou rukou, aby se oživila vnímavost křišťálu. Tento mini rituál přispívá k tomu, aby se programátorova mysl pročistila a citlivěji vnímala obrazy.

Nenechte se odradit tím, že nejdřív v kouli neuvidíte třeba vůbec nic. Je potřeba dostatek praxe a hlavně trvá nějaký čas, než se nové řádky kódu v kouli správně zkompilují.  Zpočátku může trvat i několik dní nebo týdnů, než se vám začnou objevovat nějaké vize, ale zůstaňte klidní, to je normální. Každopádně by ze začátku vaše pokusy měly trvat jen pár minut, a postupem času se prodlužovat, ne však na více než 10-15 minut. Během této doby byste po pár dnech měli v kouli začít rozeznávat bílou mlhovinu, která postupně bude nabývat různých tvarů a barev až zčerná.

Černota jakoby odhalí obraz. Možná budete vidět symboly, tvary, zavináče, středníky, které musíte interpretovat. Možná, že také uvidíte pohyblivé obrázky jdoucí za sebou, jako byste sledovali film – v tom případě budete říkat, co vidíte.

Pak už záleží jen na vás, jak dokážete tyto obrazy správně rozpoznat, pochopit a interpretovat. Samozřejmě, že je nutno počítat s tím, že ze začátku se vám budou zjevovat vize ukryté hluboko ve vašem podvědomí, ať už více či méně příjemné, zapomenuté vzpomínky na realizaci různých programových kódů či vaše nenaplněné sny a touhy o vytvoření ideálního programového kódu.

Během doby si vytvoříte svůj vlastní rituál. Možná vám pomůže určitá forma meditace, která vám zkoncentruje mysl, než začnete s vlastním věštěním. Nezapomeňte také, že je možné, že v kouli zůstanou obrazy z minulého věštění. Je to dáno ještě pomalu vyprchávajícím duchem koule, jež nazýváme Gíít-ám-kéš. Zkuste tedy meditaci opakovat, přitom si stále pro sebe opakujte rootovské heslo.

Křišťál může náhle potemnět a vyjasnit se ostrým obrazem. To signalizuje, že se vám podařilo přes rootovské heslo propojit vaše podvědomí s koulí, máte správně nastavena práva na data a koule je tak připravena k tomu, aby vám zprostředkovala věštbu.

Nejčastěji se v kouli objevují oblaka, jejichž barva naznačuje různorodý význam.

 

Význam obrazů v kouli

Mraky v kouli

Bílé mraky – program se bude vyvíjet dobře

Černé mraky – programování půjde velmi ztěžka nebo skončí nezdarem před dokončením

Fialové, zelené, modré mraky – programování bude radost

Červené, oranžové, žluté – při programování budou vznikat samé záhadné chyby, opakovat se překlepy a chyby „mezi nebem a zemí“

Mraky vycházející – vše bude záležet na nastavení v konfiguraci

Mraky zapadající – nastavení nebude stačit, musí se sáhnout do jádra

Mraky plynoucí směrem doprava – duchové jsou přítomni

Mraky plynou doleva – duchové odlétli – zmizeli nebo oblaka naznačují, že by se měl programátor na chvíli vzdálit.

 

Události, které se v kouli objevují

Pokud k jejich zjevení dojde v přední části koule nebo se zdá, že se obraz přibližuje k programátorovi, jde o událost týkající se současnosti nebo blízké budoucnosti nebo znamená, že program bude již brzy dokončen.

Pokud se událost zjeví v zadní části koule nebo se zdá, že se obrazy vzdalují, projekt nebo program bude dokončen v daleké budoucnosti a nebo byl dokončen v daleké minulosti. Nebo obrazec znamená, že projekt, jehož je vize symbolem, brzy tomu, kdo se dívá, zmizí ze života.

Pokud se objeví od vás vlevo, jsou projekty skutečné či skutečně hmatatelné a odhadnout pracnost bude otázkou chvilky.

Pokud se objeví po pravici, je projekt jen hypotetický a není třeba vůbec dělat odhad pracnosti.

Touží-li programátor (ten, kdo se do koule dívá) zřít něco ze vzdálené budoucnosti, trochu se zakloní a hledí do koule zešikma.

 

Čísla v kouli symbolizují počet hodin vývoje

Modrá čísla – znamenají počet hodin, které ještě musíte na projektu strávit

Červená čísla – vyobrazují počet hodin, které musí na projektu strávit někdo další

Pokroucená čísla nebo čísla v mlze – odhad pracnosti nelze považovat za konečný

Měnící se čísla – stejně tak jak se rozpíná vesmír, bude se v čase rozpínat i odhad

Žádná čísla – opakujete si špatné rootovské heslo nebo ho neopakujete vůbec

 

Symboly v kouli symbolizují stav programu či jeho programátora

Brouk – program bude dlouho fungovat

Had – program bude mít prvky inteligentního chování

Hvězda – program bude mít velký úspěch

Koruna – programátor se díky programu stane slavným, zároveň ponese odpovědnost

Kotva – bezpečí, naděje

Lebka – program brzy zanikne, nebo se nepodaří ho obnovit ze zálohy

Leknín – přijde kreativní období

Maják – před vámi nebezpečí, ale máte naději, zálohy jsou

Maska – někdo nabourá program a napáchá škody, zálohy nejsou

Meč – dá se očekávat hádka s jiným programátorem

Oko – šťastný osud, program záhadně funguje, ale může to být jen souhra náhod

Ovoce – chystá se klon programu

Pták – pták pošle email s určitým sdělením

Srdce probodnuté dýkou – utrpení při vývoji

Váhy – spravedlnost, jedna chyba vyvolá pouze jednu další chybu

Zeměkoule – bude nutné kvůli dokončení cestovat

Žába – program bude prospěšný, nebo ho někdo okopíruje

 

Jak se o kouli starat

O kouli bychom měli náležitě pečovat, hlídat, aby se nepoškrábala, a uchovávat ji zabalenou v látce, nejlépe saténu nebo sametu. Kouli je vhodné jednou měsíčně, nejlépe za úplňku, opláchnout, a to slanou nebo octovou vodou, potřít čerstvým nebo sušeným pelyňkem a nechat ji tak půl hodiny nabít měsíčním světlem (ne přes okno!). Kouli bychom měli chránit před přímým slunečním svitem, a neměli by na ni sahat jiní lidé.

 

Co byste s koulí neměli dělat

• Na kouli neklikejte
• Kouli se nesnažte okopírovat, každá koule je originál
• Kouli se neposmívejte
• Neposmívejte se ani nikomu, kdo u koule právě medituje, snažte se být potichu
• Nepoužívejte kouli jako lupu
• Nepoužívejte kouli jako těžítko
• Koule není zbraň
• Nedávejte dvě koule vedle sebe a už vůbec nedopusťte, aby se dotýkaly
• Nekutálejte koulí

 

Co dělat po ukončení věštění

Nevrhejte se hned do programování, vyčkejte 5 až 10 minut.

To, co jste v kouli viděli, šeptem nebo nahlas opakujte a konec každého cyklu doplňte táhlým vyslovením jména patrona programátorů „Mantis“ a to se dvěma pauzami. Vyslovujte tedy: Máá-nnn-týs – každou část slova byste měli vyslovovat přibližně dvě sekundy.

Kouli uložte zpět do obalu a postavte na bezpečné místo mimo dosah slunce.

 

Disclaimer:

Tento článek vznikl jako parafráze tohoto článku, jedná se o nadsázku, parodii a za jakékoliv pokusy v domácím či firemním prostředí neručím.

Tento článek obsahuje návod, jak rozběhnout plnohodnotný Android na systému Windows. Začnu ale z jiného konce.

Před 4 lety jsem udělal jednu velkou chybu. Pořídil jsem si DELL E4200 (článek zde). Je to 11″ notebook s váhou necelých 1 kg a se 128 GB SSD diskem. Ta chyba byla v tom, že ho ani po 4 letech těžko nějaké dnešní zařízení překoná natolik, aby se mi vyplatilo investovat do nového ultrabooku nebo tabletu.

Rád bych třeba i přešel na řešení „Tablet jako pracovní nástroj“. Tedy v kanceláři (případně doma) v dockině jako plnohodnotný stroj, na cestách jako zařízení pro čtení a rychlou korespondenci nebo video.

Tenhle můj požadavek (který možná časem přehodnotím) vede k jednomu podstatnému důsledku. Takové zařízení ještě neexituje. Takové zařízení by totiž muselo mít (bez klávesnice) kolem 600g, min. 128 GB disk, 4GB RAM, výdrž celý den a … wait for it … systém Windows. Tohle nesplňuje ani iPad, ani tablet s Androidem a zatím ještě ani tablet s Windows (ti většinou trpí malou výdrží a velkou váhou).

Než se podaří výrobcům Win-tabletů dohonit náskok konkurence v parametrech, zůstanu nejspíš u svého DELLu. Jenže problém je, že se začínají objevovat specifické aplikace určené jen pro tablety. Jedním z nich je i Týdeník Dotyk vydavatelství Tablet Media, který je technologicky i obsahem velice zajímavý, ale na displeji mobilního telefonu se moc užít nedá (zejména u dvousloupcových článků).

A tak jsem přemýšlel, jestli by to šlo nějak obejít. Šlo by. Stačí si systém Android nainstalovat na Windows.

Instalace systému Android na Windows 7

Instalace je dvoukroková, není to na pět minut (cca na 1/2 – 1 hod), ale výsledkem je plnohodnotné Android zařízení na vašich Windows 7 nebo 8.

Postup je následující:

1) Instalace Oracle VirtualBoxu

2) Stažení libovolné verze systému Android

3) Instalace staženého Androidu ve VirtualBoxu

Celý proces instalace Androidu na Windows je popsán na této stránce (anglicky). Je sice zdlouhavý, zvládne jej i méně zkušený uživatel, ale dopředu upozorňuji, že je to nepatrně složitější, než instalace běžné aplikace.

A výsledek vypadá takto:

 

 

Hledáme vývojáře v PHP/SQL/Javascript, který se bude podílet na vytváření internetových aplikací a webových řešeních pro naše klienty.

Na čem se například můžete podílet:
• Jitis – B2B systém pro objednávání autodílů
• Portály Euroskop.cz, CIAnews.cz, CITT.cz, …
• Aplikace pro NP Šumava, vydavatelství Economia, Úřad vlády, SFŽP, …
• eLearning pro Policejní školu MV ČR, AQE Academy …
• Certifikační systém APEK.cz, akciový server …
• Atrium – univerzální aplikační platforma
• … a další přibývají!

Požadujeme:
• znalost objektového programování v PHP
• pokročilou znalost MySQL nebo jine relační SQL databáze
• pokročilou znalost Javascriptu (jQuery a AngularJS výhodou)
• znalost práce s verzovacím systémem (praktické zkušenosti s GIT výhodou)
• znalost vytváření unit testů v PHPUnit
• uvítáme schopnost pracovat s OS GNU/Linux na desktopu (dle výběru) i serveru Debian
• pasivní znalost anglického jazyka

Nabízíme:
• práci na zajímavých projektech, zejména individuálních řešeních pro klienty
• přátelskou atmosféru
• tým, který se snaží hledat efektivní řešení a nové postupy
• možnost podílet se na rozvoji univerzálního systému Atrium Platforma
• podporu pro další rozvoj (školení programování, apod.)
• pohyblivou pracovní dobu (dle dohody)
• systém interních procesů (který neustále ladíme) a transparentních pravidel odměňování (KPI)

Typ, místo spolupráce:

• HPP nebo ŽL
• nástup možný ihned
• místo práce: Praha, Nusle

Pokud Vás tato nabídka zaujala, zašlete nám Vaše CV nebo odkaz na Linkedin a příklady projektů, na kterých jste pracovali, na emailovou adresu kariera@neternity.cz.

PS: Pokud víte ve svém okolí o někom, kdo by se na tuto pozici hodil, neváhejte předat tuto informaci dále. Díky!

Jak to zpívá ta Pilarka? Kočka není pes, včera není dnes, beebop není swing a louka není les, to každý zná, to každý ví.

A taky by každý měl vědět, že porada není workshop.

Mám dlouhodobě menší problém s tím, jak nakládat s firemními poradami. Máme každé pondělí celofiremní schůzku, kde se kromě priorit (na jakém projektu bude dělat kdo, kdy a s kým), řešily taky obecné obchodní věci (jaké zakázky jsou na spadnutí, jaké výběrko jsme vyhráli nebo nevyhráli) a také obecné věci typu kdo jde na dovolenou, kdy, kam, s kým a proč.

Problém je ale v tom, že zejména projektové věci (a vlastně i ty dovolené apod.) se vždycky týkají jen pár lidí a ten zbytek se buď nudí,  nebo se nudí a k tomu si ještě kreslí do poznámkovníčku.

Vzhledem k tomu, že se  nezabýváme výtvarným uměním a tedy nevyužijeme potenciálu kresličů, dlouho přemýšlím, jak jednak zachovat nějaký smysluplný tok informací ve firmě (aby každý věděl, co se děje a bude dít a jaké jsou priority, proč je to či ono teď důležité), ale zároveň byla tato setkání efektivní. Někdy těmito pondělními setkáními strávíme i hodinu a půl, což při účasti třeba 8 lidí,  znamená 12 člověko-hodin týdně a za měsíc uctyhodných skoro 50 hodin. Ale je tento čas strávený efektivně? Odpověď se nabízí z předchozích řádků – není!

Zamýšlím se co s tím a docházím k tomuto závěru: Je třeba začít rozlišovat poradu a workshop.

Co je to porada?

Poradu definuju jako schůzku, kde se lidé radí, obvykle o dalším postupu nebo o výběru nejlepšího možného řešení.

Pravidla porady:

1) Poradu někdo organizuje a řídí

2) Je dopředu známa agenda (body k jednání)

3) Na poradě je jen ten, kdo má k tématu co říct a jehož se rozhodnutí bezprostředně týká (ci je za něj zodpovědný)

4) Na poradě se vybírá, přijímá či odmítá řešení navržené účastníkem (např. „udělal bych to tak, prosím o vaše připomínky“)

5) Na poradu se chodí už s návrhy řešení a argumenty, nikoliv s prázdnou hlavou a cílem „oni to za mě vyřeší“

6) Porada má omezený čas (zvažuju použití kuchyňské minutky – nesehnal jsem ještě nějakou pořádnou geekovskou)

7) Výstupem porady jsou úkoly s termíny a zodpovědnosti

8) Jedním z výstupů může být i uspořádání workshopu (pak je nutné, aby měl workshop garanta, který ho zorganizuje)

 

Co je to workshop?

Workshop je setkání, kde se diskutuje, vymýšlí, brainstorminguje a hádá.

Pravidla workshopu (jsou podobné jako u porady):

1) Workshop někdo organizuje a řídí

2) Je dopředu známé téma

3) Na workshopu je jen ten, kdo má k tématu co říct

4) Na workshopu se hledá, diskutuje a vymýšlí řešení navržené účastníkem – workshop je tedy mnohem kreativnější a otevřenější, než porada

5) Na workshop se chodí už se znalostí tématu, účastník nesmí studovat podklady až na workshopu

6) Workshop by měl mít též vymezený čas, ale je možné tématu věnovat více času než poradě, rozdělit workshop na více částí a je třeba počítat dopředu s tím, že se může workshop protáhnout

7) Cílem workshopu je vymyslet a dát na stůl různé varianty řešení, diskutovat + a -

8) Výstupem workshopu je zápis, v případě potřeby též úkoly

9) Jedním z výstupů může být i uspořádání porady s cílem rozhodnout ve smyslu „tak nad tím se ještě zamyslíme a ve středu se na 15 minut sejdeme a rozhodneme o dalším postupu“ (pak je nutné, aby měla porada garanta, který ji zorganizuje)

 

Vidíte, že linka mezi poradou a workshopem je hodně tenká a je velmi jednoduché během porady sklouznout do workshopu a o jednom „zajímavém“ tématu brblat třeba hodinu (opačné sklouznutí nevadí).

Zejména ty případy, kdy je naplánovaná porada, která se zvrhne ve vymýšení řešení a dlouhé diskuse „co by kdyby“, mi většinou velmi rychle vysají energii, někdy úplně rozstřelí celý den. O ostatních účastnících ani nemluvě.

Vést poradu je umění, stejně jako vést workshop. Není tedy na škodu znát, nebo si alespoň čas od času připomenout základní pravidla. A v ideálním případě se jimi i řídit.

A jak nakládáte s poradami vy?

V prvním vydání nového Videobizu se mě moderátorka Jana Knížková ptala, kde jsem se naučil komunikovat a že prý jsem známý tím, že dokážu klientům věci dobře vysvětlit. Ano, snažím se.

Měl jsem na odpověď asi 2 minuty, i když je to téma na hodinu. Co jsem neřekl (kromě jiného) je to, že musí mít zájem komunikovat obě strany. Tady uvádím dva hypotetické příklady (i když odkoukané z praxe), jeden z varianty „chci“ a jeden z varianty „nechci“.

Představte si, že jdete do výběrového řízení. Dopředu nemáte možnost s klientem diskutovat o jeho představách, máte k dispozici jen zadávací dokumentaci, která už ze své podstaty je většinou obecnějšího charakteru. Takže si musíte hodně domýšlet.

Risk je v tom, že můžete špatně odhadnout zadání a podle toho zvolit špatné řešení a podstřelit cenu. Zadavatel pak na základě zákona XY musí vybrat vaší nabídku, protože je nejlevnější.

Takže. Pojďme si představit, jak může vypadat ta horší varianta.

 

Příklad č.1: Neotravujte mě

Diskuse s klientem vyžaduje někdy hodně moc energie a empatie a někdy se to prostě ne a ne a nedaří. Zvlášť krátký konec provazu držíte, je-li zakázka realizována v rámci výběrového řízení:

Oni: Vyhráli jste výběrko, podepište smlouvu
My: Než podepíšeme smlouvu, chceme se s Vámi sejít a upřesnit zadání, nebo se alespoň pobavit o zadání.
Oni: A proč?
My: Rádi bychom s vámi upřesnili zadání a začali pracovat na analýze. Výstupem by měl být implementační dokument, ideálně jako dodatečná příloha ke smlouvě, je-li to možné.
Oni: Hmm, zadání jste dostali, tak co chcete řešit? Smlouva zůstane tak, jak jsme ji navrhovali ve výběrovém řízení. Žádnou další přílohu doplňovat nebudeme, to nejde.
My: OK, chápeme. Ale je tam možnost více výkladů atd… Zpracujeme tedy hrubé zadání způsobu realizace, alespoň jako vedlejší dokument ke schválení.
Oni: Nezájem…
My: Podepisujeme smlouvu.
My: Iniciujeme schůlzku, kde se velmi změní náš pohled na zadání, ale identifikujeme to jako realizovatelné. Zpracujeme to tedy do podoby zadání a mock-upu, abychom to měli na papíře… a pošleme k připomínkám a ke schválení.
Oni: … bez reakce …
My: Urgujeme, snažíme se vysvětlit, proč potřebujeme upřesnit zadání, opřipomínkovat to, schválit atd…
Oni: … nic …
My: Tak tedy my to takto uděláme, tlačí nás čas, máme jasný deadline. Nemůžeme čekat, musíme začít.
My: Posíláme také k připomínkám grafický návrh.
Oni: Nechápeme, co po nás chcete. My nebudeme číst nějaké vaše elaboráty. Naše zadání je jasný. Ke grafice žádná reakce.
My: Standardně upřesňujeme zadání, děláme analýzu a chceme to konzultovat průběžně (což si dokonce klient vymínil ve smlouvě), abychom se vyhnuli nepochopením a přesně věděli, co má být výstupem.
My: Stále máme problém vysvětlit klientovi, že potřebujeme součinnost.

… nedaří se, zahajujeme vývoj, protože ve smlouvě je tvrdý termín a tvrdé sankce…

My: Tak tady to máte (s předstihem před termínem), prosím podívejte se na to, udělali jsme to podle našeho návrhu realizace, který jste dostali, splňuje to samozřejmě vaše zadání. Pak se spojíme, projdeme a vyřešíme připomínky, ideálně se k tomu sejdeme.
Oni: …nic…
My: haló, haló …
Oni: Dívají se na výsledek. Ke grafickému návrhu máme tyto připomínky …
My: Ok, zapracujeme.
Oni: Vlastně je ta grafika úplně špatně. Chceme jiný návrh.
My: Ale dávali jsme vám to před započetím prací ke schválení a to jste se nevyjádřili.
Oni: To byl nějaký obrázek, nebylo se k čemu vyjadřovat.
My: WTF!
Oni: Je to úplně k hovnu, nesplnili jste zadání, budeme uplatňovat sankce za nedodržení termínu. Tečka.
…

UGH. To člověku rozhodí den. Někde musí být chyba. Něco děláme špatně. Kromě toho, že jsme mohli odstoupit od smlouvy (což se nám nechtělo, už jsme na tom strávili nějaký čas a navíc je to zajímavý projekt), tak jsme hlavně očekávali, že přístup bude věcnější a vstřícnější.  Nebyl. Nebo nám něco uniká.

A jaké z toho, milé děti, plyne poučení? Vývoj aplikací na zakázku není žádný med a každý projekt je unikátní a z každého projektu si odneseme novou zkušenost.

 

Příklad č. 2: Jsme na stejné lodi

Klient poslal rozsáhlé zadání.