Rovnátka a čelistní operace: Dostavba zubů (26)

V rámci seriálu Rovnátka a čelistní operace, který byl publikován na blogu Rovnátka a život s nimi, je toto další díl. V úvodu budu vždy komentovat článek níže, který vyšel na výše zmíněném blogu.

Komentář 28.11. 2010: Znáte ten pocit, když dokončíte nějaký projekt. Už hledíte na další a ani nemáte čas se radovat z toho, že jste dokončili ten předchozí. Tak bych charakterizoval tuto poslední fázi. Rovnátka servali a já to od toho května až dodnes neoslavil! Neožral jsem se, neskákal jsem radostí, nevřískal jsem jak náctiletá puberťačka, která poprvé dostala pusu. Nic. No a co. Život jde dál. Pak jsem přišel na to, že ten problém, který jsem "z neradování se" měl, byl v tom, že jsem se najednou neměl na co těšit. Jako dítě, které dostalo hračku, hodinu si s ní hrálo a pak chtělo jinou. To mě utvrdilo v tom, že cíle jsou na nic. Důležitá je cesta. Ale k tomu, aby člověk mohl jít po cestě, musí mít ten cíl.

Dostavba zubů

V minulém článku jsem avizoval, že se ještě pověnuju dostavbě zubů. Přední zuby (horní jedničky) jsem měl kousek odlomené, takže aby to bylo jakože úplné, tak ještě proběhla dostavba zubů.
 
Pro dostavbu zubů jsem si vybral MUDr. Smrčka. Tedy byl mi doporučen ortodontistou MUDR. Petrem. Prý je mladý a šikovný. Tak jsem se k němu před měsícem vydal a domluvili jsme se, že v den sundání rovnátek mi dostaví zuby – horní dvě jedničky. Bylo to naplánované tak, že by se ani US Army nemusela za to stydět.
Před měsícem se u MUDr. Smrčka udělaly otisky, aby si mohl ty dva zuby domodelovat a připravit se na to.
A pak byl plán následující. V devět nástup na sundání rovnátek u MUDr. Petra (to je tak na 1,5 – 2 hodiny), pak na 13. hodinu nástup na dostavbu (to jsou též cca 1,5 – 2 hodiny) a poté opět návrat k MUDr. Petrovi na otisky a focení po dostavbách. Vše proběhlo parádně.
A jak tedy ty dostavby. To už je taková třešnička.

Dostavba zubů

Probíhalo to tak, že vám nejprve ukážou model. Prý mají být přední zuby o něco delší, než dvojky. na modelu to vypadalo dobře a pravdou je, že jsem se nad délkou nikdy nezamýšlel, nechávám to plně v rukou doktora.
Následně vás opíchá. Jojo, připravte se na to. Nejprve místo potře nějakou znecitlivující vodičkou a pak vytáhne injekci a už to tam pere. Ne, nebolí to. Jen to trochu štípne, ale mnohem méně, než když se rejpnete do dásně mezizubnám kartáčkem. 🙂
Poté, co to máte umrtvený, nastane broušení. Zuby se maličko musí zbrousit, ale protože se dostavba dělala výplněmi, nikoliv keramickou korunkou (zejména proto, že ty jedničky nebyly ulomené moc a nasazení keramické korunky vyžaduje větší zásah do zubu a je to nevratná změna), tak se nebrousí zub nějak významně, ale jen na plocho se maličko zešikmil.
Vzhledem k předchozímu opíchání nic cítit není. Skoro jsem měl pocit, že si tam brousí něco jinýho, co se mnou spojený vůbec není. 🙂
Pak vám ucpe pusu takovou blánou – je to podobný, jako když chcete prasklý balónek ještě nafouknout. Kdo někdy dělal bublinu z balónku, ví, ostatním to může být jedno. Prostě vám přetáhne přes pusu kus takové gumové blány a dýchat se pak dá jen nosem. Takže před podobným zákrokem se nezapomeňte vysmrkat. 🙂 Rýma taky není úplně vhodná. Při tom zákroku ležíte!
A pak už tam jen něco kydá, pak to lampou tvrdí, pak zase kydá a tvrdí a kydá a tvrdí. A vy furt ležíte, ležíte a ležíte. Což je na tom všem nejhorší. Opírání hlavou o ten podhlavník není zrovna nejpohodlnější, tak jsem myslel, že to nevydržím. Zkuste hodinu a půl ležet bez hnutí  v posteli. Tak alespoň na tom vidíte, jak malicherné problémy jsem řešil. 🙂
Na konci je opět broušení a leštění, to už nestojí za řeč.
S výsledkem jsem nadmíru spokojen. Ještě bude probíhat nějaké ladění, snímací aparáty ale, dámy a pánové, stálo to za to.

JE TO NA PANÁKA. NEBO RADĚJI DVA.

 

 


Všechny díly seriálu o rovnátkách a čelistní operaci:

 

Leave a comment

Chystáte nový projekt nebo službu? Potřebujete se posunout se stávajícím projektem? Pomůžu vám. Kontaktujte mě: