Category

Nezařazené

Microsoft Office 2010 – obnova poškozeného licenčního klíče

Ta tam je doba hledání licenčních klíčů na warez fórech, instalaci všelijakých key-generátorů, nebo hackování různými masochistickými způsoby. Ne, já jsem to samozřjemě nedělal, to dělali jiní. Už hodně dlouho (vlastně ještě déle) mám veškerý SW buď zdarma, nebo placený. A to třeba už i online s pravidelnou měsíční / roční platbou, což jsem si dřív neuměl představit ani ve snu. S legálním SW je všechno tak nějak jednodušší. A když dojde k nějaké „licenční závadě“, jsem v klidu, nečekám pány v dlouhých černých kabátech u dveří jako kdysi, … kdy jsem vlastně žádné hry pro ZX Spectrum neprodával, vlastně jsem byl jen zbytečně paranoidní.

Read More

Pojďme to zkomplikovat, když to jde

Bylo nebylo jedno zadání: zjednodušit proces vyžadující práci ve dvou systémech, inovovat primární informační systém, zautomatizovat části tohoto procesu. A to tak, aby jeden systém byl primární (master) a ten druhý jen kontrolní a v zásadě pomocný. Tedy tak, aby obsluha nemusela pracovat ve dvou systémech.

A dny šly … šroty, šroty, šroty …. požadavky se měnily, vstupovaly do hry další entity a požadavky. Tu se objevila informace, že v jednom systému nejde ono, tu zas tamto je jinak, než se dosud jevilo.

Následně se vložil do hry třetí systém, který by měl s tím prvním (i druhým) kooperovat. Potud je ještě vše v pořádku. Náš systém se umí integrovat s kdekým a kdečím. Jenže narazili jsme na to, že tento třetí systém je před světem zase spíš uzavřený a komunikovat s ním je obtížné (čti: drahé). A tak aby se do něj dostala nějaká data z toho prvního primárního systému, je nutné nejprve vlézti do toho třetího nového systému, v něm zadat část dat, nechat je přenést do prvního systému a pak pokračovat v prvním systému.

Výsledek je tedy zřejmý: pro uživatele nutnost používat 3 systémy, z toho dva aktivně. Navíc vícebodová komunikace mezi 3 systémy, kde v každém toku může dojít kdykoliv k nějaké závadě a celé se to rozsype. A přitom by stačilo tak málo – tedy umožnit prvnímu systému, aby mohl něco poslat přes standardní (nebo i nestandardní) rozhraní do toho třetího systému a nechat si vrátit výsledek. E-e. Slovy Cimrmana: „Božena Němcová je neprůchozí.“

Ale my se nedáme, dál hledáme řešení, které (když už se na to musí jít takhle komplikovaně) cílovým uživatelům aspoň trochu jejich práci ulehčí. Snad se nám to nakonec společně podaří.

Že by to šlo všechno mnohem a mnohem jednodušeji ví všichni. Jen se zcela oprávněně a pochopitelně hledá to ekonomicky nejpřijatelnější řešení. Akorát lituju ty, kteří to pak budou používat.

PS: Asi je zřejmé z dikce předchozích řádků :-), že my jsme v této pohádce ti, kteří se mohou snázeji a asi i levněji připůsobit těm druhým dvěma velkým systémům. A rádi to děláme. Leč jak je vidět, zatím to nestačí.

Tento článek nemá nadpis. Ale má obsah!

Když jsem studoval knihy o organizaci (nejen) času, všechny v zásadě nabádaly k tomu, aby si člověk udělal nějaký systém v tom, co dělá. Covey na to šel sedmi (osmi) návyky, Ferris seškrtáváním činností, Zen to Done zase až drasticky selsky, atd. Z každé knihy jsem si něco vzal, nakonec ale žádná kniha mě natolik neovlivnila, že bych uvedené návody nebo systémy přijal beze zbytku a řídil se jimi. Stále mi v těch knihách něco chybělo. Co? K tomu dojdeme.

Postupem času jsem zjistil, že nejefektivnější a nejvýkonnější jsem v případě, když mám co dělat. Ehm, tedy když mám hafo co dělat. Neboli. Když je suma času nutného pro splnění úkolů větší, než suma času, který mám k dispozici. Ne nadarmo se říká, že člověk je jako oliva. To nejlepší ze sebe vydá až při drcení.

Máte-li 100 úkolů, ale víte, že stihnete jen 20, nemáte na výběr a musíte si počínat vysoce efektivně. A (teď to přijde) hlavně musíte přestat řešit nepodstatné věci. Jak ale zjistit, co je podstatné a co není? Co má prioritu a co ji má nižší? HA! To je ten kámen úrazu.

Malá odbočka:

Znáte pojem prokrastinace? Pokud ne, vizte wikipedii.

Vtip je v tom, že pokud máte spoustu času, tedy máte dost času na řešení úkolů, je i dost času na prokrastinaci. Pokud máte volného času minimum, prokrastinační činnosti jsou to první, co musíte eliminovat. Proto jsem před časem (před rokem) zcela vypustil čtení zpravodajství. Viz zde a zde. To je činnost, která je úplně zbytečná. Když vynecháte měsíc sledování zpravodajství, politiky a dalšího podobného šumu, zjistíte, že vám vůbec nic neunikne. Naopak zjistíte, že se některá témata neustále opakují (vtipkující Kalousek, nasírací Rath, huhlající Švarcík mající super bonmoty, fluktuace ve vládě, díry v rozpočtu i jinde atd.)

Konec malé odbočky.

Eliminoval jsem tedy hlavní prokrastinační činnosti, které jsem vyhodnotil, že mi nic nepřináší. To mi umožnilo získat nový pohled na jiné zbytečné činnosti. Třeba tweetování (můj kanál zde) a čtení tajmlajny, občasné lelkování na Google+ (viz tady), čtení RSS kanálů, teď nově zábava zvaná Foursquare (jsem zde) apod. Tyhle činnosti mě udržují jednak v obraze (díky Twitteru třeba vím, že už není mezi námi Steve), získávám přehled o jiných zajímavých věcech (i odborných) a jednak díky předchozí zkušenosti vím, že jsou to částečně prokrastinační činnosti, tedy čas-zbytečně-beroucí. Proto se jim věnuju zejména jen v době, kdy se nedá dělat prakticky nic jiného (MHD, WC, BFA = Before-Falling-Asleep).

Dostali jsme se konečně k tomu, že se snažím dělat (zjednodušeně řečeno) jen to, co není prokrastinační. Pravda, ještě to neznamená, že se u něčeho nezaseknu, že nedělám něco zbytečně jen proto, že si myslím, že to je důležité, apod.

Jak ale z té přemíry úkolů, které se na mě denně valí, vybruslit? Jasně, to ví každý! A každá kniha k tomu nabádá! Musím si určit priority, plán, cíle, vize, motta, bla, bla, bla. Ale jak? Jak jak jak? Jak?!

Ano, chápete správně, tohle vám žádná knížka neřekne.

Základem je jádro a funkční systém!

Musíte mít kvalitní jádro a kolem toho postavený fungující systém. Většina knížek zmíněných výše však řeší pouze systémy. Já jsem začal řešit jádro.

Teď mě napadl příměr s jadernou elektrárnou. Pokud jsou v reaktoru správně usazené palivové články, reaktor je vyladěn a okolní systémy pracují dobře, elektrárna vyrábí energii a pracuje. S člověkem je to podobně. Má-li vyladěn reaktor (motto, vize), má-li správně zasunuté palivové články (priority, cíle) a jsou-li ostatní podpůrné systémy funkční (akční kroky, okolí), pak takový člověk doslova svítí. Vyrařuje z něj energie. Je to cítit na 100 honů. Takový byl třeba již zmiňovaný Steve Jobs. On byl jak Temelín.

Celá tahle jaderná elektrárna by nefungovala bez efektivního a správně pracujícího systému. Ten říká, kdy se má jaká tyč zasunout, kdy má dojít k vypuštění přebytečné páry, jaký má být kde tlak atd. Bez systému by to byla jen hromada (naleštěného) šrotu.

A opět příměr s člověkem: Znáte jistě spoustu lidí, kteří jsou sice nabití energií, vyzařují záření, které do vás prostupuje (tedy mají jádro, tyče, …), ale mrhají energií na zbytečnosti nebo neumí tuto energii využít. Těm chybí právě systém. Je to jako kdybyste elektrárnu nechali vyrábět elektřinu na prázdno bez zapojení do elektrizační sítě. Taková elektrárna akorát otravuje okolí, je na ní možná hezký pohled, ale jinak je zbytečná.

A to je to, co já teď řeším. Hledám a stavím systém, jak ovládat jadernou elektrárnu, kterou mám v sobě, stejně jako ji má v sobě kdokoliv jiný. Zkoumám jak vyladit reaktor, jakého typu je vlastně ten reaktor, kolik tyčí a jak moc zasunuté jsou potřeba, kolik megawattů jsem schopen vyprodukovat, jaké obslužné systémy jsou potřeba atd. atd.

Jinými slovy, sestavuju si vlastní interní systém, který mě bude řídit. Který mi umožní v každé situaci vidět a vědět, co jsem, kam jdu a proč tam jdu.

Podrobnosti nechci rozebírat, možná časem. Nevím k čemu dojdu, ale už cesta je dobrodružná.

Čím začít?

Vždycky jsem dost pozoroval lidi a zkoumal, proč se chovají tak jak se chovají. Jaké mají motivace ke svému jednání, co jsou zač a proč reagují tak, jak reagují. Nyní si k tomu přidávám a učím se systém, jak se v lidech vyznat ještě o něco lépe. Není to o psychologii, jsou to v zásadě exaktní věci. To mi zpětně umožňuje poznávat sám sebe, zjišťovat z čeho je složené mé jádro. Nezřídka je to poznání překvapivé.

Nedávno jsem seděl na jednom pracovním jednání. Účasten byl i zástupce klienta, který celou dobu mlčel a promluvil jen občas. Na první pohled byste si řekli, že je „studený čumák“. Postupně jsem začal zjišťovat, že má podobné jádro, jaké mám já. Byť

I will survive by strange people

It’s funny to watch the strange people singing this world’s well-known song I will survive. I searched YouTube and I have found a lot of strange performances of this song. A few of them I’d like to show you.

Just for fun.

Have you found another strange performance of this good Gaynor’s song? Don’t hesitate and post a comment now.

What’s wrong with DMOZ?

DMOZ, the most largest directory of links and this catalogue is human edited only. But it’s been out of order for about four days. I need to add a new link there and it’s not possible to do it. What should I do now? To wait or to write them?

Is’t not the best "business card" for the most largest directory. See screenshot below.

Putty for PDA and MDA

It’s great to be still online. And not only for reading your emails or browsing your favorite websites. I use MDA Compact which is PDA and cell phone in one device. And time to time I need to check one of our servers. Sometimes I need to ping a server, at another time I want to check domain (nslookup) or check use traceroute.
So, I’ve found a great tiny application for all purposes I mentioned above. It’s PocketPutty, or if you want, Putty for pocket PC (PDA, MDA).

It’s easy to use. You must connect to a linux server with telnet or ssh connection using Pocket putty and then you can use any command you are used to use.

Putty for Pocket PC you can download from its homepage here.
 

WebXACT – check your page for quality

If you’d like to know how quality your web is, try to use WebXACT web service. It’s an online service that lets you test your web (a page) content for quality, accessibility, and privacy issues. It’s not right "internet agency" and some parts of service is not free at all, but for simple quick test it’s not so bad to try it sometimes.

Address: webxact.watchfire.com.

How to find out what the Web 2.0 is?

You have probably read many discussions about Web 2.0, haven’t you? And haven’t you still known what it is? Don’t be disapointed. Nobody knows that. 🙂 James Britt had a great idea how to solve this definition problem. He made a simple application which is able to get you the answer. It’s Web 2.0 validator. You can check here if your web is web 2.0 compatible or not.

And who makes the validator’s rules? It’s not the author of validator but you can do it. How? Read its full story.

Communication is the main problem

What’s the main reason of all skirmishes? Really don’t know? Oh, know. Listen, I’m gona tell you a top secret. If you have a problem with someone else, try to think of your communication with the person you can’t understand. The problem’s name should be "communication".

The magic word "communicate" means to exchange information. It also means sharing information, ideas, feelings and all of the virtual invisible things you need to understand what another one means. It sounds simple. But. The question is – why two people can’t communicate with each other?

  1. Inability – in west cultures there are a strong presure to learn young pupils and students how to communicate. But not in countries, where a hard non-democratic regime was a few years ago (here in the Czech Republic, it was more than 16 years ago when the regime changed). Communistic regime had only one goal related to communication. They wanted people not to communicate. Then, tell me, how we could learn to communicate. Of course, we have tried to learn how to communicate for 16 years and have had success sometimes. But … not everybody.
  2. Laziness – we’ve got more possibilities or tools for communications than before. Emails, instant messangers, cell phones, text messages, internet chat rooms, discussion groups, newsgroups and maybe much more. We use them. We love them. We use them more offten and with less energy then standard ways of communications. But we don’t know or we don’t want to know that we should use face to face communications as well. Sometimes, one two minutes talking can be more than all-day emailing.
  3. Vanity and arrogance – is it surprise for you? Why vanity and arrogance? Try to remember how did you feel when you met a man or a woman who thought him/herself that he/she is right and no one else. And on top of it, he or she gave you the information by email. You understood it wrong because these were letters only without non-verbal message, replied with the same tinge and so on. Finally, guess, how it ends…

Chystáte nový digitální projekt nebo službu? Potřebujete se hnout z místa? Pomůžu vám to vysochat. Kontaktujte mě: