Petr Š. mi poslal hezké indiánské přísloví. Myslím, že nepotřebuje komentáře.

„Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!„

Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:

* obstaráme si větší bič

* vyměníme jezdce

* říkáme: Vždyť ten kůň vždycky jezdil..“

* založíme pracovní skupinu pro analýzu koně

* navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních

* zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni

* vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně

* vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní

* upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý

* zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni

* zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo

* prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit

* vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci

* zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji

* nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm

* nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami

* restrukturalizujeme stáj

* zdvojnásobíme příděly krmení

* prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem

* povýšíme jezdce

* budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli

* sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne..

Jakákoli podobnost s existujícími firmami, jejich projekty a poradci je čistě náhodná…

PS: Dovětek: jak zjistit, že ten kůň je mrtvý?