Rok se s rokem … ohlednutí za 2012

Před rokem jsem tu psal o tom, jak se život s věkem zrychluje. To jsem ovšem netušil, že rok 2012 bude ještě rychlejší.

O tom, že jsem měl loni času na nějaké výstřelky téměř nula, svědčí i to, že za loňský rok jsem napsal na svůj blog pouhých 14 článků. A tak … stejně jako loni, i letos jsem si našel alespoň pár minut na malé ohlédnutí.

Rok 2012 se mi virtuálně rozdělil do 3 takových docela hezky ohraničených etap.

1. Etapa – skoro poklidné jaro, aktivní networking a přeprogramování

V první fázi roku 2012 trvající asi tak 5 měsíců jsem se věnoval hodně poznávání nových lidí, navazování kontaktů a networkingu. Čekal jsem, že toho bude více, ale nakonec mi zbytek času spolkla hodně operativa, která se ostatně nutně vnucovala do mého kalendáře celý rok s neutuchající intenzitou.

Téměř celou první polovinu roku (zpětně viděno) jsem trochu přeprogramovával sám sebe.

Co to znamená a povedlo se?

Týkalo se to zejména firmy a vyvážení času. Díky tomu, že už nemám tak volné víkendy a večery, nemohu se tím pádem věnovat práci průměrně 70-80 hodin týdně, jak jsem byl schopen dříve. Bylo tedy nutné změnit přístup, udělat si ve věcech aspoň trochu pořádek a možná i nastavit nový řád. Ne vše se ale podařilo. O tom více dále.

2. Etapa  – předsvatební hoňka a Svatba

Pár měsíců před svatbou, tedy zejména konec jara a celé léto bych odlehčeně charakterizoval takto: totální nasazení. V dalším životě si asi ušetřím pár (desítek) tisíc a investuju do nějakého svatebního manažera. Na přípravu svatby (a to jsem tomu věnoval opravdu jen střípek času, co do toho musela investovat má drahá 1/2) padl veškerý volný čas. Večery, víkendy, dovolená. Vůbec nevím, co se těch pár měsíců dělo, dostal jsem se téměř na hranu možného. K tomu ještě málo spánku, protože tehdy zhruba roční syn se rozhodl v noci budit nejen sebe, ale i nás. Byly dny, kdy jsem jel na setrvačník, kdy mě řídily asi jen instinkty. Ano, občas jsem reagoval jen na světlo. Tak to dnes vnímám.

Nestíhal jsem nic než práci, svatbu, méně než jsem chtěl jsem se věnoval tomu malýmu lumpíkovi, se kterým v té době začínala být už docela sranda. Stranou šel téměř úplně sport (což se mj. projevilo na ručicce váhy) a o tom, že bych si našel nějaký čas pro sebe, jsem si mohl nechat jenom zdát.

Někam do tohoto období a možná i do období těsně po svatbě připisuju příčiny dnešního snížení imunity (to není medicínská diagnóza, ale můj pocit se zcela zřejmými a viditelnými důsledky). Nepomohl mi ani ječmen a chlorella, i když to jsem začal užívat až po svatbě.

Nestěžuju si na to. Byl to fičák a mě to nakonec docela i bavilo, i když opakovat bych to fakt nechtěl. 😉

Intermezzo – Svatba

Pak přišla svatba. Velký milník. Čas nabitý vjemy zkomprimován do pár hodin. Na ten den zcela určitě nezapomenu :-). Stihl jsem během toho dne projít mnoha stavy. Od mírné nervozity, přes radost, veselí, pohodu a velké uspokojení (takový obřad bych přál každému – na zámku Berchtold, venku, krásný počasí, super hudba …), pak přes nevázané veselí (popíjení a pojídání) v Růžové zahradě až po rychlé vystřízlivění a pocit, který lze asi spojit jen s pocitem strachu.

Kdybych měl integrovat křivku pocitů toho dne, zde bych se dostal několikrát do nespecifikovaného stavu, který nelze integrovat, protože ta křivka se občas stala v jednom jediném okamžiku zcela nespojitou. A zejména tyto okamžiky mi nejspíš v mysli už zůstanou.

Takový je asi život a mě to asi naučilo jedno: Raduj se, dokud můžeš! Chceš-li zpívej, dováděj a dělej kejkle. Jen při tom moc nemysli na to, že přijde čas, kdy ti do zpěvu rozhodně nebude.

PS: Ke svatbě se snad ještě vrátím, měli jsme ji zejména díky tehdy budoucí manželce pěkně připravenou a vydesignovanou, to si nemůžu nechat pro sebe. 😉

3. Etapa – po svatbě bude klid a … sakra už je tu konec roku!

Nevím, jak to, ale onen dříve zmíněný pohyb na hraně, mi „vydržel“ až do konce roku a závěrem se k němu ještě vrátím. Nakupilo se nám ve firmě spousta projektů, které jsme nechtěli nebo nemohli odmítnout, do toho pár změn a tak jsem měl (nejen já) o zábavu postaráno.

Jak už to tak bývá, nestihl jsem vše, podle předchozích plánů, ani ve firmě jsme bohužel nestihli vše. Co se někdy v říjnu/listopadu zdálo nemožné, se ukázalo, že je skutečně nemožné. A tak si neseme do nového roku spoustu restů. A poučení, kde máme rezervy, což je zkušenost k nezaplacení.

 

Co jsem nestihl … a co jsem stihl ještě dohnat

Člověk by měl mít schopnost reflexe.

Osobně jsem toho také spoustu nestihl. Když nepočítám pracovní resty, kterých je nepočítaně … Nestihl jsem například dořešit rekonstrukci bytu v Mostě a jeho pronájem, nestihl jsem napsat několik článků, které jsem chtěl (třeba tak dlouho jsem se s Patrickem Zandlem „domlouval“ na návratu ke glosování na Lupě, až Patrick z Lupy odešel …), nestihl jsem připravit nový firemní web, nestihl jsem vymyslet PFko ani uspořádat rozloučení se svobodou a v závěru roku ani nebyl Vánoční večírek.

Nejvíc se svými nejbližšími jsem byl méně času, než bych si přál.

V závěru roku jsem ten poslední rest trochu napravil. Téměř 14 dní, které jsem mohl trávit se svým synem, byly úplně nejlepší dva týdny v celém roce 2012. Velmi těžko se mi ve středu 2. ledna odcházelo do práce.

Během těch krátkých dvou týdnů se Dominik naučil spoustu nových věcí (je mu teď cca 16 měsíců), spousta z nich je s vánoční tématikou.

Například:

  • několik nových slov (auto, babi, děda, nůž, mňam, Bob, teta, lampa, ne …)
  • pár nových znaků (hvězdička, petarda, dolů, malý, velký, brýle, kabát/bunda, tužka, mňam …)
  • občas zvládne už víceslovné čí víceznakové „věty„. Například ukazuje „stromeček svítí, jsou na něm hvězdy“, nebo „stromeček nesvítí“ („nesvítí“ ukazuje jako dva znaky) „opička papá“, „děda čte“ (to je kombinace slova a znaku) atd.
  • taky máme pár nových dovedností. Třeba sfouknutí svíčky ho děsně bavilo a byla to jedna z těch věcí, kdy si to jeden den zkoušel a druhý den už sfoukával.
  • … konečně i ty stávající dovednosti vylepšoval: z cca 10 hodů míčkem z vany se asi 6x cíleně trefil do nočníku, který stál asi 1/2 metru od vany, sjezd z klouzačky bez pomoci, „skákání“ na trampolíně už začíná připomínat skákání, přelézt nebo vylézt na větší překážky atd…
  • a naučil se i plno roztomilých (i vytáčecích 🙂 blbinek (a ano v mnohých má prsty zejména táta 🙂

Uvědomím-li si, jak nejistě dělal první krůčky před 4 měsíci, vidím, kolik se toho stihl naučit a jak moc ho to baví. Jak pozoruje, zkoumá, zkouší, testuje a užívá se všechno, co mu svět nabízí. Dámy a pánové – to je následováníhodné!

 

A to je vzkaz pro sebe i pro vás do Nového roku:

Buďte taky trochu jako děti. Pokoušejte hranice, zkoušejte, pozorujte, neberte úplně všechno (včetně sebe) vážně, buďte otevření, provokujte a hrajte si. A hlavně – buďte veselí!

BONUS: Sestavil jsem Top playlist mých oblíbených písní pro rok 2012. Poslouchejte zde.

Leave a comment

Chystáte nový projekt nebo službu? Potřebujete se posunout se stávajícím projektem? Pomůžu vám. Kontaktujte mě: