Právě jsem se vrátil ze schůzky s jedním naším budoucím dodavatelem nějakých konkrétních strukturovaných dat. S těmi lidmi jsem předtím vůbec nekomunikoval, domlouvala to totiž kolegyně. Když jsem tam šel, věděl jsem jen, že chceme data. Ale jak, odkud, v jakém formátu, kdy apod. jsem naprosto netušil.
Celá schůzka trvala 20 minut a to všetně čekání na responsible person, přivítání a rozloučení. Pak jsme se během 5 minut dohodli, jak budeme data „sosat“. Bylo-li vyřčeno kouzelné zaklínadlo XML, bylo hned vše jasné. Pak již jen stačilo nastínit proces připojení, autentizace, poslání dotazu a přijmutí dat a bylo jasno. A i tyto kroky jsou už celkem standardní, takže nebylo co řešit. Změny a doplňky mnou navržené jsou díky XML a otevřenému formátu na jejich straně snadno proveditelné.
Ať žije tedy standardizace a XML. Troufám si tvrdit, že v neXMLovské době by nám ta schůzka zabrala několikanásobně delší dobu.
A v ušetřeném čase jsem si mohl dovolit zajít na oběd do KFC. To je vlastně další kouzelné zaklínadlo, vyjadřující proklatě dobré kuře. 🙂