Jen ten kablík jsem nesehnal, ale ukázalo se, že ho zas tak nutně nepotřebuju. Jinak byl včerejší den skoro 100 procentně úspěšný. Tedy, plán se mi podařilo splnit, jaké budou výsledky, to se nechám překvapit. Ale popořadě.

Zimní prohlídka

Servis nebyl první včerejší štací, ale to nevadí. (první štací byla notářka, ale co je zajímavého na ověření podpisu? 🙂 Když jsem přijel do AutoTrioPraha, kterýžto je můj oblíbený service a který ví o mém autě víc než já sám, v domění, že zimní prohlídka je na hodinu, zeptal se mě pan vedoucí servisní, kdy si pro to chci přijít. Byl jsem připraven si v servisu sednout, vybalit notebooka a pracovat. Jeho otázkou ale chtěl naznačit, že to nebude trvat hodinu, ale déle a že na to rozhodně teď čas nemají. Po mém údivu prohlásil, že jsem při telefonickém objednání nehlásil, že to chci na počkání. „Ale zimní prohlídky byly vždy na počkání!„, opáčil jsem. Zřejmě zaskočen a vědom si poučky z příručky „Jak se chovat k zákazníkům„, pozvedl své tělo a šel se zeptat do dílny.

Vrátil se a hlásil, že to za hodinu bude. OK, výhra pro zákazníka. A ještě jsem mu nahlásil, že chci případně doplnit tekutiny (do auta samozřejmě) a možná i vyměnit gumy na stěračích, páč jsou tam už skoro 3 roky. OK, no problémo, pane. Volnou hodinu jsem tentokrát nestrávil sledováním Teletubbies, ale pilnou prací. A když jsem se zasekl, přemýšlel jsem, čím si ta firma vydělává. Aut zas tolik neprodá. Jasně, prodejci aut se neživí prodejem aut, ale servisem.

Po hodince a něco si pro mě servisní pán přišel a ukázal mi výslednou cenu. Když jsem to viděl, odkašlal jsem si, abych se z toho vzpamatoval. Místo původních 99 Kč byla cena skoro 800 Kč. To je tak, když si člověk navymýšlí plno kravin. Ty stěrače stály skoro pětikilo, něco stály kapaliny, něco výměna žárovky u značky, plus nějaká práce. Ano, prodejci aut se živí servisem. Přilákají mě na 99 Kč za prohlídku auta, ale když už tam člověk jedu, tak si navymýšlím další „kraviny“ – a s tím oni počítají. To jsem jim chtěl ještě říct, že mi něco vrže v pravých dvěřích, a že mě to při jízdě dost točí, i když je to skoro neslyšitelný. Tak snad příště, až pojedu na jarní prohlídku za dalších 99 Kč.

Obchodní rejstřík

Po několika týdnech pátrání, zkoumání a příprav dokumentů jsem mohl včera konečně odnést všechny dokumenty do podatelny Obchodního resjtříku. Byl to slušný fascikl a já doufám, že jsem na nic nezapomněl a vše jsem udělal dle dikce zákona. To není žádná sranda, víte? No, uvidíme. Dokončit se mi to podařilo, ale výsledek nemůžu teď předjímat. Hlavně, že se to už trochu pohnulo. Pokud to dobře dopadně, zůstane mi ze tří bývalých (…) už jen jedno eseróčko. K čemu mít tři, že? Bylo to jen neefektivní mrhání peněz a hlavně energie.

Jo a na OR mají novou podatelnu. Moderní, dýchající novotou. Na pořadová čísla. Kolik asi musela stát? Kolik jsem na ní musel ze svého platu přidat? Rozpočítáno v procentech, asi zanedbatelné promile. Dokonce mají rekonstruované i WC, které jsem MUSEL využít. I mýdlo a papír (na utření rukou) tam mají. Tomu říkám služba občanům. Na tom si jistě nějaká firma slušně namastila kapsu. Ale tak to má být, když to funguje a lidi jsou spokojený, čert vem peníze. Jak říká můj táta – Peníze tady byly, jsou a budou, ale my tu nebudeme.

Nemocný monitor

Také jsem včera vezl monitor do opravy. Najednou přestal svítit, resp. uměl zobrazit buď jen bílo-bílé pruhy nebo hlášení „Out of scale range“. V Unielektroniku se na to snad mrknou a doufám, že to tam s cenou nedopadne jako v autoservisu. Na stránkách píšou, že za opravy 17 palčáků požadují 500 až 2000 Kč. Tak uvidíme. Byl jsem prvně v životě s rozbitým monitorem, ještě nikdy se mi (teda, on není až tak úplně můj, ale považuju ho za svůj 🙂 žádný neporouchal. Vždy jsem ho buď prodal nebo mi ho někdo ukradl dřív, než se stihl rozbít.

Mimochodem, když jsem tam s tím monitorem vkročil, dýchl na mě pocit z počátku 90. let. Dílnička, kde byl vzduch přesycen zářením z monitorů, chlápek za obouchaným stolem vyprávěl svému známému o nějakých super slevách počítačů jejich konkurence a se mnou mluvil tak „na půl huby„. Hmm, doufám, že jejich služby budou lepší než komunikační schopnosti hlavního servisního. A taky doufám, že si ten částečný nezájem o zákazníka odečtou od výsledné ceny…