Místo: tramvaj č. 22 z I.P. Pavlova směrem do Vršovic, ráno kolem 10:30. Půlku jednoho vozu zabíraly děti ze základní školy. Odhadem 2.-3. třída. Stojím, držím se madla. V tu chvíli na mě někdo ze zadu jemně klepe. A tam holčička ponášející naprosto odzbrojující větu: "Pane, nechcete si sednout?"

Nechci! Copak jsem nějakej dědula, co si musí sedat? Jasně, pro malé děti je třicátník už jednou nohou v důchodu, ale přecijen … by měly mít děti trochu soudnost, ne? Frackové nevychovaný. 🙂