Původně jsem nechtěl o 17. listopadu 1989 nic psát, ale zaujal mě jeden článek na iDNESu. V něm se ptali 14letých dětí (tj. těch, které se narodily kolem roku 89), co ví o 17. listopadu.
Zaujaly mě na tom dvě věci. Jednak jak ty děti odpovídaly. Je z toho cítit, že to mají naučené a načtené z učebnic nebo znají od rodičů.
Druhou věc jsem si uvědimil hned záhy a která s tím souvisí. Uvědomil jsem si, že už jsem, ku*va, prožil něco, o čem se píše v učebnicích dějepisu. Tehdy mi bylo tolik kolik je těm dětem dnes. Pro mě to znamená totiž spíše nedávnou milulost (v angličtině bych to nazval předpřítomným časem), pro ně už je to ale historie. Asi jako pro mě léta sedmdesátá minulého století.
Jojo, ten čas příšerně letí a ze mě se stal pamětník. Divný to pocit…