100 slov aneb povolební chvilka poezie

Stovka, to magické číslo, které v těchto dnech hýbe českou kotlinou. Nejen výsledek voleb 2006 inspiroval mě k napsání 100 slov. Jak už to tak bývá, je v tom asi mnohem víc, než jen další frekventovaná slova – shodou okolností začínající na P – Paroubek, pat, pohrdání. Volby jsou jen katalyzátorem věcí, které se kolem nás odehrávají. A promítne-li se do toho aktuální nálada, nemůže vzniknout nic pozitivního. Ale nechme se překvapit. A nyní, mých sto slov.

Slova, jež jsou nevyřčena,
Myšlenka jest uvězněna,
V představách těch skličujících,
A v lichých našich nadějích.

Zas naivně tu v očekávání,
Kde vlídného slova není,
Hříchem není krok vedle,
Leč setrvávání v sedle.

Víte co, upečte si to sami,
Drazí pánové a dámy,
Vězte však, že zakrátko,
Nastavíme vám zrcátko.

Už teď nám je to líto,
Jistě, můžem sami za to,
Měli jsme to vědět,
a za vás se stydět.

Sami strůjci svého osudu,
On zas nám dělá ostudu,
Nám, co změnu žádáme,
Víc než hlas však nemáme.

Ten zná toho nebo tu,
Šuk sem šuk tam v sobotu,
Vybrán bude pouze ten,
Kdo už v tom je zapleten.

Leave a comment