Českému zdravotnictví chybí jen maličkost

Heleďte, to české zdravotnictví. Pohledem ze zahraničí je na skvělé úrovni. Našinec zde ale vidí pár (spoustu) nedostatků. Jako třeba jedna drobnost. Ze života. Naznačím, jak může být to naše české zdravotvníctví o něco efektivnější. Jen o kousíček. Maličký.

Už na vysoké škole (což je třeba už nějakých 20 let) jsem začal chodit k lékaři – specialistovi (obvoďáka už zhruba od té doby nemám). V té době tato MUDr. sídlila v Dejvicích. Inu, na začátku je vždy takové to klasické dotazování – co děláte, jaké nemoci jste prodělal atd… Zpracovává se tím namnéza. Paní doktorka si to sepisuje. Samozřejmě v textové formě, žádné strukturování pořizování dat. Ťuk, ťuk, ťuk …

Ta stejná paní doktorka se pak po letech přestěhovala do centra. Když jsem k ní tehdy přišel, tak opět – musíme napsat anamnézu, protože karta zůstala v předchozí středisku. OK.

Pak jsem k ní přestal chodit a začal jsem chodit k jiné doktorce. Opět jsme sepisovali anamnézu.

Následně, před pár lety, jsem se vrátil zpět k té první dotorce. Neptejte se proč, to není podstatné. Pozor, teď ale bude překvapení. Anamnézu jsme nesepisovali!

Nicméně. Po pár letech tam tato doktorka skončila, takže jsem byl donucen si hledat náhradu. Když jsem odcházel ze střediska, ptal jsem se sestřičky na recepci: „A dáte mi kartu od paní doktorky?“. Odpověď: „Ne, nedáme, to je vlastnictví střediska, když to bude nový pan doktor chtít, tak si to vyžádá“.

Jak vlastnictví střediska? Co je to za komunismus? To je MOJE!

Ale ok. Jdu k novému lékaři. To bylo dnes. No, nebudu napínat. Opět anamnéza. A na mou otázku, jestli si to nechce vytáhnout od předchozí doktorky, kam jsem s přestávkami chodil 15 let (!!!), mi řekl: „Ne, to nepotřebuju, já si udělám novou anamnézu„. A co informace z průběhu za těch mraky let? Na to mi neodpověděl, jen se mě zeptal „A pamatujete si jméno přípravků nebo léků, co jste užíval dosud?

Cože??!! Takhle funguje české zdravotnictví?!

Ještě, že neřeším nic vážnýho, jinak bych byl buď mrtev z toho, že si doktoři nejsou schopní mezi sebou předávat informace a dřív nebo později mi předepíšou nějakou zběsilost, a nebo umřu nudou při opakování odpovědí na stále stejné otázky. Léčil jste se s něčím? Prodělal jste nějakou operaci? Užíváte pravidelně nějaké léky? Jste na něco alergický? Asi zná každý.

No fajn. Nakonec mi napsal nějaký nový přípravek. Prý nějaký nový, moderní a účinný a že ho musím zkusit. Tak jo, proč ne.

Závěrem, to podstatné z úvodu. Zdravotnictví chybí maličkost. Naučit se předávat si data!

Napadají mě minimálně 3 způsoby, jak to zařídit.  A nemám na mysli zpackanou IZIP kartu. Stačí mi k tomu třeba flashka, mobilní telefon, nebo chytré hodinky a k tomu pár dat v XML plus certifikát.

Bohužel to není nic převratného. Ale kdyby se jen trochu chtělo… ono by to šlo. Ale ono se moc nechce, že?

Update 19.7.2016 a zároveň perlička na závěr: Lékařem předepsaný preparát v distribuci na našem trhu už (!!!) není. Takže 1/2 hodina cesta, 1/2 hodina anamnéza, asi 1 hodina oběhnutí 3 lékáren. V každé mi řekli totéž. Vůbec není na našem trhu. Čeká mě teď telefon zpátky lékaři, možná (určitě) nová návštěva a znovu kolečko. Snad jen tu anamnézu si snad odpustíme. I když … pokud se mezitím zase vymění doktor … kurvafixuž.

1 Comment

  1. Pingback: Workhackerův digest – T05 – Workhacking.cz

Comments are closed.

Chystáte nový projekt? Potřebujete vylepšit ten stávající nebo tvoříte novou službu? Potkáme se? Kontaktujte mě: