Opět trocha poezie a opět bez dalšího komentáře.

Otázky

Jak hvězd, tolik máš otázek
A nekonečno smělých plánů
V mysli kresliš ten obrázek
Však každý vrhá tucty stínů

Zbledneš pak rozjasníš se
Ve vlaku co nehýbe se
A v okně s rozpitou krajinou
Slyšíš přízraky s ozvěnou

Ty otázky nedají ti spát
Co vše se ještě může stát
Jak mohl by zastavit se
Démant převalujíc se v řece

V dlani drtíš poslední květ
Svíráš ho jako tebe celý svět
Náhle všechny odpovědi pochopíš
Když z vlaku konečně vystoupíš.