Milý deníčku. Zažil jsi toho se mnou už strašně moc, viď? Musel jsi překousnout spoustu mých blábolů, občas ses i sám sobě zasmál a dokonce jsi musel čelit i nepřejícím lidem, kteří tě hanili v komentářích. To, co do tebe dnes vepíšu, jsem do tebe ještě nevepsal. Chtěl bych ti jen říct, co je u mě nového.

Ti, kteří to tu čtou pravidelně a možná i ti, kteří to tu čtou jen když je někdo jiný na něco upozorní, tak ví, kde je moje pracovní základna. Ti bystřejší ví, že moje mise zde trvá skoro rovných pět let. Prvního února to bylo vlastně na den přesně. Někomu se to může zdát dlouhá doba, někomu naopak zase velmi krátká. Pro mě je to doba tak akorát. Ano, dovtípili jste se správně a teď už to mohu říct na plnou hubu. Milý deníčku, oznamuji ti, že odcházím z iHNedu.

Jak to bylo někde v té reklamě? Že srdce říká zůstaň, ale rozum velí jdi dál. Jojo, tak nějak to je. Mně několik měsíců trvalo, než jsem srdce přesvědčil, že by mělo přijmout fakt, že už je čas odejít.

Poprvé mě myšlenka k odchodu přepadla loni na jaře. Potřeboval jsem nový impuls, ale nedovedl jsem si úplně představit, že pracuju jinde. Od té doby mě tato myšlenka provází, tu více, tu méně. Uzrála koncem loňského roku a vnitřní rozhodnutí padlo na přelomu roku. Když jsem letos v lednu přišel do práce, měl jsem jasno. Další dva měsíce mi trvalo, než jsem se s tím srovnal a oficiálně to oznámil.

Ostatně, pilní čtenáři tohoto blogu mohli určité náznaky nalézti už před mnoha měsíci. Existuje zde něco kolem 5 článků, které se mezi řádky věnovali tomuto tématu - každý z trochu jiného pohledu. Posledním byly ty horoskopy, další si můžete najít sami. (jeden z prvních se datuje k červnu 2006, do doby voleb)

Odpověď na kolem mě množící se otázky typu "Proč?" nedokážu podat v jedné větě, vydalo by to na několik článků. Mohu snad prozradit jen to, že se potřebuju posunout dál a je mi vlastně jedno kam. Ať už to bude změna k lepšímu, nebo k horšímu, cítím, že změnu potřebuju. Šuškanda se pomalu rozjíždí, já jí moc nepodporuju, ale už se ke mě doneslo, že odcházím kvůli jednomu konkrétnímu kolegovi. Není to samozřejmě pravda a musím říct, že mě to rozesmálo. :-) Časová shoda je čistě náhodná. Jak jsem už napsal výše, rozhodl jsem se před několika měsíci. Navíc si myslím, že odcházet pouze kvůli jednomu člověku by byla tak trochu pošetilost.

Asi by tě, deníčku, taky zajímalo, kam mám tedy namířeno. Ani tohle ti teď ale nepovím. Ne, že bych nechtěl, to já bych se rád pochlubil. Ale momentálně to není to podstatné, rozkoukávám se v nové situaci. Co však vím naprosto jistě je to, že neodcházím k zeleným. Nevím, jak to mohlo někoho napadnout, ale pobavilo mě to hodně. (další vyvrácení fámy)

A jistě by tě taky zajímalo, jaké mám pocity. No, zatím rozporuplné. Na jednu stranu se těším, až změním rybník, některé věci najednou budou jednodušší. Na druhou stranu mi pár věcí bude asi chybět. Ale myslím, že s některými lidmi se budu vídat zřejmě i nadále a zbytek rychle přejde jakmile začnu okupovat jiný rybníček.

Všem těm, kteří se mnou doteď spolupracovali a se kterými jsem ještě nestačil pohovořit, slibuji, že s nimi pohovořím a vše podstatné probereme. Máme na to skoro dva měsíce.

Tak to jsi nečekal, deníčku, co? No jo, některé lidi to překvapilo, stejně jako tebe. Co mě ovšem samotného překvapilo, někteří z těch, kterým jsem tuhle novinu oznamoval, naznačili, že už to tušili. Inu, indicií bylo dost.

Na dopis na rozloučenou je ještě čas, ale už teď mohu říci to, co jsem naznačil začátkem února: Jsem rád, že jsem mohl být u toho a děkuju, bylo to fajn.