Na horách je 40 cm sněhu

10.01.2007 07:00 | Autor: Eduard Hlava | Rubrika: Poezie

Vezmu lyže, dokonce i rukavice beru.
Hurá, hurá, sjiždět kopec už mohu.
Na horách čtyřicet centimetrů je sněhu.
Leč, bohužel ve špatném směru.

Přidat komentář | Komentářů: 1 | Trvalý odkaz

100 slov aneb povolební chvilka poezie

05.06.2006 10:27 | Autor: Eduard Hlava | Rubrika: Poezie

Stovka, to magické číslo, které v těchto dnech hýbe českou kotlinou. Nejen výsledek voleb 2006 inspiroval mě k napsání 100 slov. Jak už to tak bývá, je v tom asi mnohem víc, než jen další frekventovaná slova - shodou okolností začínající na P - Paroubek, pat, pohrdání. Volby jsou jen katalyzátorem věcí, které se kolem nás odehrávají. A promítne-li se do toho aktuální nálada, nemůže vzniknout nic pozitivního. Ale nechme se překvapit. A nyní, mých sto slov.

Celý článek | Přidat komentář | Komentářů: 2 | Trvalý odkaz

Podivné divadlo

09.02.2006 00:01 | Autor: Eduard Hlava | Rubrika: Poezie

Měli...
své krásné touhy,
možná velká přání,
snad i sny.

Však zůstávají...
jen liché snahy,
v oparu nadějí,
ty dlouhé dny.

Nenechají...
vzít si cíle,
co za horizontem,
rozplynou se.

Ale pomáhají...
pochopit hru nenapsanou,
kde herci i kulisy,
jednou usnou a už nevstanou.

Celý článek | Přidat komentář | Komentářů: 1 | Trvalý odkaz

Óda na blog

17.12.2003 22:39 | Autor: Eduard Hlava | Rubrika: Poezie

Na motivy jedné známé písně.

Rozvíjej se blogátko, nejmilejší ze sajtů
od rána až do noci, budeš vonět světu
Blogík jako květina klíčí do poupěte
Kdo blogíky sleduje tomu mysl kvete.

Přidat komentář | Komentářů: 0 | Trvalý odkaz

Tiché hlasy

30.10.2003 22:43 | Autor: Eduard Hlava | Rubrika: Poezie

Tolik krásy skrývá se kolem nás
Dnes jsem si jen potichu zhas‘
Bych neviděl všední úsvit rán
A mohl snít o tom, proč tě znám

Krásný čas utíká jak splašený
Já procitám a jsem tak zmatený
Byl jsem vysoko, blízko slunci
Každý měl by sobě dávat šanci

Ohnutý šíp svíráš si v dlaních
Noční prach v srdcích rozechvělých
Bodnutím snažíš se proměnit svět
Přeješ si co chceš, zašlápneš květ

Nejhorší hádky byly ty krutě němé
Bol za lásku v srdci jak vyměněné
Jen černobílý svět mi nabídla jsi
Duhový v šedi ulic býval kdysi

Bůh spánku připomíná mi časy
Kdy slýchávali jsme tiché hlasy
On není tím, kdo mstít se musí
Má v sobě kus tebe, mně se hnusí

Nechápeš, nevíš jak rány se hojí
Hlubokou tvůj šíp vyryl mi v šíji
Směješ se, sladká slova pronášíš
Celý svět vlastně ze srdce nesnášíš

Tolik krásy skrývá se kolem tebe
Ty nevidíš, necítíš, vidíš jen sebe
Nepochopíš, nevíš jak rány se hojí
Kdo nemá rád, pro toho svět stojí.

Přidat komentář | Komentářů: 0 | Trvalý odkaz