Hlava.net – Blog

Novoroční SMS – part. two

A máme tu pokračování:

Přeji uspěšné „přežití“ Silvestra, aby vyšel podle představ, v novém roce sama pozitiva a socialní jistoty, podobně i v dalších.

Čau Eddie, taky Ti s E. přejem všechno nejlepčí do novýho roku 2003, hodně zdraví a štěstí a ať Ti všechny systémy běží minimálně dobře jako v roce 2002. Čau H a E.
(tak tahle mě opravdu pobavila :-)))

Moc jsi mě překvapil. I ja Ti přeju hlavně zdraví a abys dělal jenom správná rozhodnutí. Právě jsem koukala ma fotky prcka. Bud moc štastný, není to lehké. J.
(tak pro změnu tuhle SMS jsem moc nepochopil :-))

To srdce na pravém místě mi nemusíš ani přát to tam přeci mám neustále.ale ja ti přeju taky vše nej a už se vykašli na tu práci.doufám,že popíjíš někde.
(A musí se furt hádat. :-))) No jasně, že popíjím :-))

Novoroční SMS – part. one

Do mobilu se těch SMS moc nevejde a mě to nedá a podělím se o ně s vámi.
Začnu s tou, kterou jsem rozesílal já (ano, ačkoliv tyhle hurá hromadné akce nemám v oblibě, neodolal jsem 🙂 :
Dnešek pro běh vesmíru nic neznamená.Jen budeme psát v datumu 03. Ale já Ti chci dnes popřát na násl. 12 měsíců pevné zdraví,pohodu a srdce na pravém místě! E.H.

A zde další, přišly většinou po mém SMS útoku (je to vidět hned na té první) :
Nápodobně, Edíku

Přeji Ti 12 měsíců bez nemocí,53 týdnů pohody a štěstí,365 dnů bez starostí,8760 hodin lásky,525000 minut jedinečných okamžiků,31536000 vteřin sexu a extáze.

Nechť je nový rok víc než OK.Nechť slyšíš jen zvony štěstí beat, nechť všechno budeš mít. Štestí, lásku, zdraví – toť mé přání praví. PF 2003

Milý Edo, ať je rok 3 pro tebe senza a easy a obohacující

Mno, jsem zvědav, jak např. budu realizovat těch 31 milionů vteřin sexu. To bude obtížné, abych pomalu začal … 🙂

Ach Bože

Cos vytesal do mého srdce
Ty neslyšíš lásky zvonce
Ach Bože, já prosím Tebe
Ty nemůžeš ukrást nebe

Modrý šál letí v dáli
Oni se ryzí lásky báli
Pluje – připomíná mi Tebe
Nikdy si nepřivlastním nebe

Ach Bože, já teď volný jak šál
Proč bych se mojí lásky bál
Ty jsi ta, o které tajně sním
Nebe vlastním i nevlastním.

Ach Bože, ty jediný z nebe
Ach Bože, já ptám se teď Tebe
Proč říkám dnes sám sobě
Lásko, já toužím po Tobě

Racek

Uz je videt jen pulka slunce.
Neboj, schovalo se za mraky a zase se ukaze.
Je neposedne jen si s nimi hraje.
Hle, pozoruje ty dva, jak se plouzi po plazi.
Pekny to pohled, rika si slunce.
Ti dva maji nad hlavami hejno racku.
A nikdo netusi.

Jen rackove, ti mali bili neposedove
kvileji hlasiteji a hlasiteji.
Maji strach z odlivu. More je krute.
Ti dva stale kraci po rozprahlem pisku
Rackove, co si o nich asi mysli?
Jeden z nich teprv litat se uci.
Maly neposedny, rozumu nemaje.
Zkousi to, je na to sam.
Ale vzdyt je tam cele hejno?
Ten drobecek to zkusi sam, je prece racek.
Chce se podobat vsem tem bratrickum.
Vsak spoleha na ne.
Odraz, roztahnout kridla a musi to jit.
Jeste jednou. Odraz, kridla a…
Jak divoky sip riti se k zemi. Vody ubyva.
Plesk do more. Snad radost mu to cini?
Ti dva, bok po boku s rackama nad hlavami
A nikdo netusi.

More to je zivel, rackovi libi se
Ale litat stale neumi
Jen si uzivej, racku mily…
Hle, vriskot racku nahle utichl
Mlady racek uz se litat nenauci.
More je krute.

Odliv odkryl zlovestne utesy
A ti dva stale kraceji, uz bez racku
Nelamaji si tim hlavu
Bez racku, k cemu je potrebuji?
Takove veci se deji denne
Kazdou minutu utichnou rackove
A nikdo se nedivi

Marne se snazi rackove mlade vzkrisit
More vytesava kriz do utesu.
Zbytecne vyhasl zivot toho tvorecka
Mohl byt opatrnejsi, ale nemel rozum
Jeste nepopsany list
Mel hejno bratricku a ti dva jdou dal…
A nikdo netusi

Maly racek byl dusemi tech dvou
Stvoren z ciste lasky spolecnym dilem
Nechali ho zhynout. Netusili.
Doufaji, ze narodi se dalsi
Potrisnen krvi prvniho
Bude to dalsi krizek do utesu.
More je krute …

Time management – přednáška

Přednáška o Time managementu 4. generace, 2001.

 

 

MOTTO: Utendum est aetate, cito pede labitur aetas. [Ovidius] – Musíme využít času, čas rychlým během se řítí.

 

GENERACE:

 

1. generace – soupiska, poznámky

 

2. generace – kalendáře, diáře

 

3. generace – dtto + pořadí důležitosti

 

4. generace – řízení sama sebe

 

 

 

CÍLE:                                

·       Analýza cílů       profesní, osobní

 

·       Situační analýza

·       Formulace cílů: profesní, osobní

 

 

ZÁKLADNÍ MYŠLENKA 4. GENERACE

 

 

naléhavé

 

nenaléhavé

 

důležité

 

I. [činnosti]

 

Krize

 

Neodkladné problémy

 

Termínované úkoly

 

 

II. [činnosti]

 

Prevence

 

Rozvíjení vztahů

 

Poznávání nových příležitostí

 

Plánování, odpočinek

 

 

nedůležité

 

III. [činnosti]

 

Přerušení, některé návštěvy

 

Pošta

 

Některé porady

IV. [činnosti]

 

Triviální běžné záležitosti

 

Některá pošta

 

Některé telefonáty

 

Příjemné činnosti

 

 

Výsledky při soustředění na jeden kvadrant

 

 

 

naléhavé

 

nenaléhavé

 

důležité

 

I. [výsledky]

 

Stres

 

Vyčerpání

 

Krizové řízení

 

Vždy ve spěchu

 

 

 

II. [výsledky]

 

Představa, perspektiva

 

Vyrovnanost

 

Kázeň

 

 

 

nedůležité

 

III. [výsledky]

 

Krizové řízení

 

Cíle a plány pokládá za bezcenné

Soustředění na krátk. záležitosti

 

IV. [výsledky]

 

Celková nezodpovědnost

Časté propouštění z místa

V zákl. věcech závislí na druhých

 

 nebo na institucích

 

 

 

Peter Drucker: „Výkonní lidé se nezabývají problémy; zabývají se příležitostmi.“ 

 

The winner is: II. kvadrant

Plánování v 2.Q musí splňovat 6 kritérií:

 

§       SOUDRŽNOST

 

§       ROVNOVÁHA

 

§       SOUSTŘEDĚNÍ POZORNOSTI NA 2.Q

 

§       LIDSKÁ DIMENZE

 

§       PRUŽNOST

 

§       PŘENOSNOST

 

 

 

Činnosti při organizování z hlediska 2.Q

 

Ø   IDENTIFIKACE ROLÍ

 

Ø   VÝBĚR CÍLÚ

 

Ø   PLÁNOVÁNÍ

 

Ø   DENNÍ ADAPTACE

 

 

 

Tab. na násl. stránce.

 

Výhody 4. generace

 

        vychází z principu, že Lidé jsou důležitější než věci

 

        uznává 1. osobu

 

        je usměrňovaná svědomím

 

        definuje jedinečné poslání včetně hodnot a cílů

 

        pomáhá žít vyváženým životem

 

 

 

DELEGOVÁNÍ (producent či manažer)

 

 

 

typy:        PŘINES

 

                SPRÁVCE:     vyžaduje vyjasnění a

 

porozumění v 5 oblastech:  

 

      žádoucí výsledky

 

                                              pravidla

 

                                                      zdroje

 

                                                      odpovědnost

 

                                                      následky 

 

Univerzitní vzdělání

Pro toho, kdo nikdy nevkročil na akademickou půdu, může být orientace v systému studia na vysoké škole pravou španělskou vesnicí. V horším případě džunglí. Nutno hned na začátku podotknout, že i leckterý student v tom má neskutečný chaos. Nechci zde popisovat systém školství u nás. Spíše se zaměřím na obecnější problémy, společné rysy a rozdíly mezi různými druhy vysokých škol.

 

Naše vysoké školy lze podle zaměření hrubě rozdělit na dvě skupiny. Tou první jsou humanitně a umělecky zaměřené. Druhou skupinou jsou školy přírodní a technické.

 

Oba typy škol mají bezesporu mnoho společného. Bez ohledu na toto rozdělení je tedy jasné, že dvě školy stejného zaměření mají různou šíři záběru probírané látky. Různá je i hloubka probírané látky. To přímo ovlivňuje kvalitu vzdělání o které bude ještě nejednou řeč.

Faktor, kde lze již najít velké disproporce mezi výše zmíněnými typy škol je, jakým poměrem školy „mixují“ studentům výuku teoretických vědomostí s výukou praktických schopností. Podle mého názoru právě v tomto ohledu zaostávají technické školy, za školami uměleckými. Zatímco absolventi uměleckých škol mohou ihned pracovat na reálných projektech, takovému technikovi přeci jen trvá nějaký čas, než se přizpůsobí v praxi. Je to dáno právě poměrem teorie a praxe vyučované na univerzitách. Technické školy totiž kladou důraz na výuku teorie s tím, že praxe je až druhořadou záležitostí, kterou si každý student může doplnit sám. Je to samozřejmě dáno i tím, že na výuku technických předmětů je nutné vynaložit nemalé finanční prostředky. Ty v našem školství samozřejmě zatím scházejí. Budoucnost je v tomto směru velmi nejasná a já pochybuji, že se v blízké době stav věci radikálně zlepší.

Dalším rozdílem, který s financemi už moc nesouvisí, je to, co předávají učitelé studentům. Na technických oborech se předávají ve větší míře formalizované vědomosti. Ty jsou dány historickým bádáním a výzkumem. Z toho plyne ten fakt, že si student na takovéto škole pěstuje spíše vztah k danému oboru, než k samotnému učiteli. Učitel zde působí jako jakýsi prostředník mezi vědou a studentem dychtícím po vědomostech. Naopak je tomu u škol uměleckých. Zde je tendence předávat spíše postoje, názory a přístupy toho kterého učitele. Je zde patrnější vztah učitel – žák. Důležitá je osobnost učitele. Například u akademického malíře lze jednodušeji rozpoznat, kdo byl jeho učitelem. Těžší je to u strojního inženýra.

U obou typů škol přímo ovlivňuje vztahy učitel – žáci, množství studentů připadajících na jednoho učitele. Myslím si, že technické školy se snaží každým rokem přijímat více a více studentů s tím, že chtějí zpřístupnit studium pro největší počet studentů. Tím klesá kvalita studia s rostoucím počtem studentů na jednoho pedagoga. A tím i celková kvalita technického vzdělání. To opět souvisí s ekonomickou otázkou, protože školy dostávají od státu finanční příspěvek na každého studenta. U uměleckých škol není tento trend tak markantní. Souvisí to také s tím, že o obory umělecké je menší zájem než o obory technické. Z toho důvodu je možné se domnívat, že kvalitnější výuku nalezneme na školách s menším počtem studentů.

Jak problém kvantity řešit tak, aby se zvyšovala kvalita? Jedním z řešení, které se více či méně daří uplatňovat je, co nejvíce rozdělit studium na specializace. S tím, že některé předměty by se vyučovaly společně pro všechny specializace. V rámci těchto specializací vznikají předměty volitelné. Každý student má povinnost si vybrat. To je novinka posledního desetiletí. Dříve měl student pouze povinnost. Dnes má povinnost, zvolit si, co mu nejvíce vyhovuje. Je mu nabízeno několik specializovaných předmětů vztahujících se k jeho oboru.
Toto pravidlo se uplatňuje na všech typech škol u nás, bez ohledu na to, zda je to umělecká škola nebo technická. Opět je rozdíl jen v poměru povinných předmětů a těch volitelných. Technické školy jsou stále více „povinné“ než „volitelné“. Ale i toto se řeší. Například zavedením kreditového systému. Popisem této novinky „polistopadového“ vysokého školství se tu zabývat nebudu, protože překračuje rámec tohoto textu.

Problémem volitelných předmětů je právě jejich volitelnost. Škola musí vybrat předměty tak, aby nedocházelo k tomu, že si většina studentů vybere jeden předmět na úkor jiného. Opět bychom se dostali do problému velkého množství žáků na jednoho učitele. Proto se kapacity těchto specializovaných předmětů omezují. A to tak, aby byla zaručena optimální finanční efektivita. Je zřejmé, že nejkvalitnější výuka by probíhala tak, že by každý student měl vlastního učitele. To lze jen na velmi specializovaných uměleckých školách. Případně na školách soukromých za velmi bohatou finanční odměnu. To je nerealizovatelné na technických univerzitách. To by bylo časově i finančně neúnosné. Proto se hledá vhodný kompromis. Bohužel, dvacet pět žáků, jak je dnešní standard, odpovídá možná jen finanční efektivitě. O kvalitativní optimalitě by se dalo s úspěchem pochybovat.

Školy tedy řeší rovnice, kde mezi známými konstantami vystupují finance. Mezi neznámými se vyskytuje počet předmětů (ať už povinných či volitelných), jejich časový rozsah, počet dostupných učitelů a z toho plynoucí maximální počet studentů na daný předmět. Z toho vzniká nepředstavitelný organizační a logistický problém. Kdy a kam umístit výuku? Jak zajistit technické zázemí výuky? Atd.

Volba vhodných předmětů je omezena i dalšími hledisky. Jedním z nich je zvyk a tradice. Dalším hlediskem může být například to, že škola deklaruje u absolventů určité znalosti kompatibilní s evropskými, popř. světovými normami. Například na některých elektrotechnických univerzitách je možné vhodnou kombinací volitelných předmětů dosáhnout vzdělání, které odpovídá normě IEEE. Proto nemohou školy zrušit některé předměty i když jsou časově i finančně neefektivní. Laicky řečeno, není o ně mezi studenty zájem nebo příprava pedagogů na výuku těchto předmětů neodpovídá finanční odměně.

Jak je vidět z předchozího textu, vše se točí kolem peněz. A peníze nejsou, tím méně ve školství. Proto hodně záleží na tom, jak dokáže vedení školy zorganizovat a zoptimalizovat počet a typ předmětů tak, aby to škola utáhla finančně a příliš neochudila studenty o vzdělání.

 

Vopice

Vosumdesát vosum voranžovejch vopic – vorangutánů votrhávalo a
vokusovalo voslintaný vovoce na vokolních vjětvích. Vokolo
vobletovali vovádi a vosy.
Vorel vobhlížel vostřížim vokem vokolí. Vovce vokusovali
votavu a vostatní.
Ve vrcholu velký vrby voblizoval vrabčák vrabčici vypadajíc
vopravdu vošklivě. Ve velkym vjětru vodhodila větev vošklivýho
vopelichanýho vrabčáka vo vosum vrabcometrů vejš. Vošklivá
voblízaná vrabčice vynašla ve voku vrabčákovo vypadlý varle.
Vytřeštěná vrabčice vopravdu vomdlela, votupjělej vrabčák si ve
velký vejšce vyzkoušel vopravdovej vodvázanej vorgasmus.
Vystrašenou vrabčici vytočil vrabčákův výškovej vorgasmus. Vtom
vorel vyletěl na vrbu a voba vrabčáky vokloval. Velký vorangurán
vorlovo voprsklý vohlodání vrábčáků vodsoudil veřejnou výhružkou.
Vorel vomluvil vlastní volovinu vysokým vřískáním. Vinu viděli
všichni, vorla voškubali, vomastili a vopekli ve vohni.

(c) cca 1997 T. Pařízek, E. Hlava

Chystáte nový digitální projekt nebo službu? Potřebujete se hnout z místa? Pomůžu vám to vysochat. Kontaktujte mě: