Udělej si sám, aneb postřehy z pole
9. 10. 2007
|
Ze života
- Před několika měsíci jsem sem na blog publikoval informaci, která měla
vyjít na světlo světa i jiným způsobem. A to tak, že jedno nejmenované
oddělení jednoho nejmenovaného ústavu to mělo publikovat v tisku
i tlači. Leč, nestalo se. Důkaz? Ptal jsem se Googlu a ten mlčí.
A protože jsem nechtěl lézt do zelí nejmenovanému oddělení,
zakódoval jsem tu (dnes už supertajnou) informaci do textu (enigma by ze mě
měla radost). Pochopil a dekódoval to pouze jeden
návštěvník. Tedy pouze tenhle jeden se mi s tím svěřil,
u ostatních nevím. Ten dotyčný má u mě pivo za prokázání prudké
inteligence.
- A teď ještě jednou a česky. Před několika měsíci jsem zde
publikoval informaci, která měla vyjít v tiskové zprávě.
Oddělení komunikace však mělo spoustu záživnější práce, tak tisková
zpráva zapadla do prachu, jehož chomáčky se sdružují kolem kabelů od PC
pod stolem. A já jsem vlastně docela rád. Vyrovnat se totiž s tím, že
jsem udělal tři přemety, popřel to, co jsem několik měsíců hlásal a
následně nastoupil na státní fond životního prostředí
(ne, opravdu nepěstuje žáby ve kbelících za státní peníze), není lehké
a ještě chvilku mi bude trvat, než se s tím vyrovnám. Jestli vůbec.
A vlastně by mi to ani tak nevadilo, kdybych se nevyrovnal. Úřední šiml ve
zmíněné instituci sice moc neřehtá (v porovnání s mými původními
představami), ale i tak to stojí za to.
- S předchozím to moc nesouvisí, ale napadlo mě to dneska během dne.
Práce, jinými slovy množství různých úkolů má tendenci se
časově i kvantitativně sdružovat úplně stejně jako prach pod
stolem. Jakmile pár chomáčku vysmejčím, v zápětí se přimotám ke
zdroji dalších a můžu začít znovu. Práce přichází po kvantech
v naprosto neuspořádaných časových okamžicích. Na další
rozbor nemám moc sílu, ale dala by se na to jistě napsat esej. Dneska jsem
vstával už (!) v půl sedmý, myšlenkama tedy pluji spíše po povrchu své
šedé kůry.
- V pět odpoledne už se mi zdálo, že jsem v práci nějak moc dlouho. Po
minutě přemýšlení mi došlo, že jsem vstával v půl sedmý, do officu
dorazil v osm, tedy asi o hodinu a půl dříve, než obvykle (chodím „na
devátou“). Ale má to i své kladné stránky. Jen zatím nevím jaké.
- Vtip dne. Vyprávěl to někdo minulý týden v Brně a
včera Honza zopakoval. Takový programátorský, který jsem dokázal ještě
udržet: „Víte, co je to osm trilobitů? Jeden trilobajt.“
- Kolik existuje v životě člověka rozhodnutí, o kterých můžete už
v rozhodovací fázi říct, že jsou zásadní a mohou
ovlivnit následující roky, možná celý život? A navíc takových, kde
jakmile se rozhodnete, už není prakticky cesty zpět? Moc jich asi nebude.
Přesuny v čase (kromě návštěvy zasedání ÚV KSČM)
zatím neexistují. Škoda. A taky škoda, že tohle nemá pointu. Zatím.
- Ještě k fondu (viz bod 1 a 2). Přemýšlel jsem, jestli psát postřehy
ze státní (a přesto docela dynamické, což je takový
spektakulární paradox) instituace. Dalo by se toho napsat
stohy. Možná i dva. Ale zatím jsem nenašel čas, odvahu, ani správný
konec, za který to uchopit.
- Hledám Beer managera. Budu-li to personifikovat, pak se už měsíce, ne-li
léta, domlouvám (nebo o tom alespoň přemýšlím) se sejít na jedno
s některými lidmi – namátkově Radim, Jirka, Jirka, Michal, Filip, Michal
& spol., Honza, Honza, Roman & spol., Isťa (přihlásil se na základě
tohoto článku) a pár dalších. Není ani tak problém s časem, jako spíš
v tom se domluvit na termínu. Jak jednoduché to bylo na „straháči“.
Stačilo zajít vedle na pokoj a říct – „kdo de na pivo?“… a
šlo se. Dneska je to komplikovaný. Buď má člověk práci, nebo
rodinu, nebo je zavirovaný, nebo … no, čtou to tu i děti (fakt!
z Alíka). Minulý týden jsem si dal závazek, alespoň jednou týdně jeden
beer-meeting! Zatím se mi to daří. Do Vánoc bych to mohl zvládnout. A od
ledna plynule začít plánovat repete.
- Včera mi má drahá polovička ale poradila (trochu to zdrsním, aby to
mělo šmrnc), že by se jí hodilo, kdybych na týden vypadl, aby měla
chvilku klid. Tak mě napadlo, že bych si mohl vzít týden dovolenou,
vypadnout někam do hotelu a každý den udělat nějaký beer-meeting. Možná
i dva denně by se daly stihnout. Vzhledem k volným termínům výše
zmíněných to vidím tak na jaro 2008.
- Dneska jsem Jirkovi u mekáče vyprávěl, jak jsem už několikrát zavítal na pánské WC s PDA v kapse, načež stojíc u mušle na mě promluvila navigace (ženským hlasem) s touto zprávou: „ztráta signálu džípíes“. Nejednou chlapi, soumušlící vedle mě, s sebou trhli v domění, že za nima stojí ženská, hlásíc, že něco ztratili. Ani ne hodinu poté jsem opět musel zastavit u mekáče, načež opět na toaletách (zrovna v tom nejlepším) na mě pro změnu můžský hlas z navigace v mé kapse promluvil s tímto sdělením: „pokud je to možné, otočte se do protisměru“. Poslední dobou má ta navigace fakt telecí nápady.
