Proč? Pro slepičí kvoč.

Za prvé. Síla k psaní se poslední dobou blíží limitně nule. To nemluvím o tom, že byly doby, kdy jsem psal i více než jeden článek denně. To bylo v době, kdy jsem tento blog používal jako takovou laboratoř. Předpokládám, že se ale síla časem vrátí. Zatím stav víceméně přetrvává a i do tohoto zápisku jsem se překecával týden. Až (jestli) začnu opět blog používat jako pokusného králíka, zřejmě se tu objeví zase nějaký článek typu Ester Ládová. :-)

Za druhé. Některé články, které jsem zde v minulosti šířil, bych nejradši smazal. Byly výplodem aktuálního hnutí mysli a dnes už bych něco takového nenapsal. Ale hlavně, vadí mi, že je někdo čte. Jenže, když je smažu, tak si moc nepomůžu, existuje google cache, archive.org apod. Navíc pro mě osobně cenné jsou, takže bych je musel nějak zamknout, což se mi moc nechce (= zbytečná práce).

A za třetí. Občas mi někdo řekne – dočetl jsem se na tvém (vašem) blogu to a to. Nebo hledal jsem na tvém (vašem) blogu to a to a nenašel/našel jsem, že … Jsem tak konfrontován mezi mnou dnes a mnou třeba před dvěma lety. Začíná mi to trochu vadit.

Výše uvedené důvody samozřejmě zatím nejsou hlavním důvodem mého nepsaní. Tím hlavním je to, že přemýšlím o tom, jak dále pokračovat, o čem napsat či nepsat. Těch témat je spousta, ale nějak se k nim nemůžu dokopat.

Vývojem nových pracovních povinností jsem se trochu odpoutal od webových věcí (na jednu stranu jsem docela rád, na druhou stranu mi to chybí). Nebojte (nebo bojte :-) se, časem začnu pár myšlenek a zkušeností z nového zaměstnání (po veletoči, který jsem před 3 měsíci udělal) produkovat i sem. Jenže nevím kdy a nic slibovat nebudu.

Takže tolik na vysvětlenou, proč moc nepíšu. A komu to nestačilo, ten ať mi … ;-)