Další tajný závod - tentokrát s prefixem geo

Celý děj závodu se točil tématicky kolem Golema s židovskou tématikou. Například jedno z posledních stanovišť obsahovalo test na židovské téma. Bohužel jsme zde nemohli použít ani telefon,  ani jiné pomůcky (google), tak jsme do toho šli hrubou silou. Naopak Google se hodil při určování hlášek z filmů. V minulém závodě byly také hlášky z filmů, ale tyto nám přišli mnohem těžší. To možná proto, že byly povětšinou ze starších filmů, které nemáme naposlouchané tolik jako třeba novější Pelíšky apod.

Zajímavá stage byla ve Strakonicích u soutoku Otavy a Mlýnské stoky. Tam jsme měli přenést z řeky vodu do kelímku vzdáleného asi 12 metrů od břehu, ale nesměli jsme použít nic jiného, než vlastní tělo.  Ehm, tak jako ostatní i my jsme zjistili, že lepší než dlaně je pusa. Náhodní kolemjdoucí asi museli pukat smíchy, když viděli skupinky lidí, co nabírají vodu z řeky do úst (mimochodem, voda byla sice taková žlutá, ale jinak čistá) a plivou ji do kelímku.

Na dalším stanovišti pro změnu byly úkoly pro 3 lidi v týmu. Jeden dostal vědomostní test, jeden skládal skládačku a jeden si měl zapamatovat jednu repliku ze známého filmu a tu pak přeříkat obsluze stanoviště. K poslednímu úkolu jsem se přihlásil dobrovolně, neb jsem si říkal, hlášky z filmů nejsou pro  mě problém, jdu do toho.

Když jsem ovšem viděl, co si mám zapamatovat, polil mě pot. Celá věta zněla takto:

Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála
Achánu, achánu, achánua
Džalala, džalala a paprťála. Tasamarta, zlicha, zamáz, pisturti
Patláma, patláma, patláma a … žbrluch!

Jak jsem se dozvěděl později, zbytek týmu se za mé nepřítomnosti shodl na tom, že tam poslali „toho pravého“, který neudrží myšlenku ani při přesunu z jedné místnosti do druhé. Já jsem ale překvapil, po cca 10 minutách jsem si to celé zapamatoval a správně odříkal!

Byl to  Arthur Dent nebo nebyl, komu jsem to odříkával? Prý jo. A já ho nepoznal. :-) Tak zdravím! Nebyl to tenhle Arthur Dent, byl to jiný Arthur Dent, který se také jmenoval Martin.  Náhoda. :-)

Přesun na poslední stage a pak do cíle se nesl ve znamení opravdového závodu. Na okresce, kde by se normální řidič bál  jet 90, my uháněli 130. Měli jsme limit pro dojetí do cíle 18:45. Dojeli jsme v 18:45. Prostě ani minutu nazmar. V cíli jsme se povozili na laně jako clifhanger, srovnávali bedny zavěšeni na laně a nebo ve dvojici ručkovali po laně z místa A do místa B.

Na závěr dorazil gulášek, buřtíky na ohni, pivečko a vyhlášení výsledků.  A poté jsme se už normální rychlostí přesunuli do Prahy, do Podolí, do lékárny … ale to už je zase jiná pohádka.

Pořadatelům tohoto 3. Tajného geozávodu patří veliké PODĚKOVÁNÍ!