Category

Ze života

Až si nás jednou …

„Až si nás jednou nejvrchnější kritik zavolá, všechna slunce zblednou, já tam budu jenom sám.
Co jsi tady dělal v čase, který byl ode mne dán? Čím jsi pomoh lidem, kdo tě vůbec zná?“

Read More

Sedm důvodů proč nedávám fotky svých dětí na internet

Ano, rozmohl se nám tu takový nešvar. Kde kdo dává fotky svých dětí (nebo někdy dokonce i videa) na internet. Na facebook, na twitter, instagram a kdo ví kam ještě. Děti jsou různého věku, tvaru, spočívající v různých polochách a konající různé aktivity.

Já tohle svým dětem nedělám. A níže si přečtěte proč.

Read More

Mini housing II (2014)

Přesně před 3 lety, konkrétně 18. 9. 2011 jsem tu slíbil, že téma Mini housingu (které jsem počal zde) opustím a nebudu se k němu vracet. Jenže. Nedá mi to a vrátit se k tomu musím. Jednak proto, že uběhly ty 3 roky, což je už docela dobrá doba na malé ohlédnutí. No a hlavně proto, že (a to by mohli potvrdit i jiní provozovatelé), jeden servřík nestačí.

Tři roky – ohlédnutí

Nejprve tu zrekapituluju nějaké vlastnosti, které měl tehdejší náš servřík a srovnám se stavem dnes. Jenom tak na úvod na rozehřátí …

  • TEHDY: Jednou za čas je třeba ho zapojit, aby si mohl stáhnouát nějaká nová data
    DNES: Už se zapojuje většinou sám.
  • TEHDY: Chybí mu jakékoliv kontrolky (zaplněnost disku, provozní teplota atd.)
    DNES: Kontrolek má dost a většinou je i používá.
  • TEHDY: Také nemá tlačítka Power ON/OFF, Mute
    DNES: To se nezměnilo.
  • TEHDY: Má poměrně dobře provedený audio výstup (ten využívá pro komunikaci s okolím)
    DNES: V průběhu času bylo provedeno nespočet aktualizací a tak dnes je komunikace s ním plynulejší, než se Siri od Applu. Nejčastěji využívané slovo je „Proč?“
  • TEHDY: Zaplněnost disku řeší odkládáním nepotřebných dat na externí nosiče
    DNES: Došlo k update utility ze zastaralé verze Pleen-Y na Notch Neek
  • TEHDY: Většinou se sám přepíná do sleep mode
    DNES: Pro přepnutí do sleep-mode si buď přehrává grafické soubory rychlostí 25fps a nebo vyžaduje download textových souborů, které si ale nesosá přes USB, ale využívá audio vstup a rozpoznávání audia
  • TEHDY: Má pohybové čidlo – když se s ním naklání ze strany na stranu, deaktivuje se u něj crying mode a aktivuje se sleep mode
    DNES: Tato vlastnost se s nějakou aktualizací rozbila.
  • TEHDY: Zdá se, že ještě při aktualizacích neupgradnul na takovou verzi, aby u něj fungoval správně cron – některé programy totiž spouští  ve zcela nahodilých okamžicích
    DNES: Cron jsme vyladili, i když určitou míru entropie se podařilo zachovat.
  • TEHDY: Velice rád exportuje některé typy dat ve chvíli, kdy nemá k dispozici zálohovací zařízení
    DNES: Toto se podařilo patchnout
  • TEHDY: Má krásně vydesignovaný displej, true color samozřejmě
    DNES: Uhlopříčka se zvětšila a hlavnš přibylo spousta nových znaků a tvarů

A co se objevilo nového? No, to by bylo na dlouho… Co je však jednou jistý – servříkovi se podařilo vybudovat si kolem sebe zvláštní magnetický pole, díky kterému přitahuje veškerou pozornost. Dále spotřebuje víc energie, zároveň vyžaduje víc pozornosti. Tu mu jak housingová společnost, tak admin velice rádi dopřejí a to i když sami už žádnou energií nedisponují.

 

V přípravě je druhý

Převzetí serveru od housingové společnosti do správy je ten správný a jediný bod singularity, který můžete zažít. Je to bod, kdy neexistuje čas a prostor, neexistujou ani pocity, chutě, vůně. Přesto se tohle všechno sejde v jednom jediném okamžiku, v okamžiku velkého třesku. V okamžiku, kde se všechno převrátí vzhůru nohama, pak se to vrátí zpátky, ale už nic není na svém místě. Ze začátku obrazně, později doslova.

Ale dost astrofyziky. Zpět k serveru a housingové společnosti.

Ani nevím, jak se to stalo, nicméně už v době prvního housingu, tušili jsme, že nám jeden server asi stačit nebude. Ačkoliv maintenance, zajištění SLA a servisní podpora je fakt pro admina dost náročná, objednal jsem si jakožto hlavní admin na jaře roku tohoto další housing.

Co jest psáno v prvním díle v článku Mini housing – zkušenosti po pár měsících je všeobecně platné i pro druhý housing. Nicméně, jak admin, tak housingová společnost už mají nějaké know-how, přesto několik rozdílů najdeme, namátkou:

  • Admin s housingovou společnosti už se nevydali na školení a toho googlení je taky výrazně méně
  • Různé pomůcky pro správu a support už jsou k dispozici a zejména admin už je umí i ovládat
  • Admin si opět nepřipouští, že by se něco mělo po ukončení housingu změnit
  • Odborné literatury a manuálů (např. Jak být tím nejlepším adminem, apod.) se už tolik nestuduje, jeden oříšek je ale stejný – jméno serveru!
  • Housingovka i admin jsou zvědaví, jak se stávající servřík srovná s tím novým a snaží se instalovat ty vhodné komunikační utility

 

A co po skončení Mini housingu verze 2014?

A zde můžeme zopakovat to, co bylo řečeno před 3 lety.

Jakmile skončí Mini housing, ve většině případů se vám servřík umístí do vlastní správy. Už sice není možné prodloužit housing, ale je možné (dokonce obvyklé), že si housingová společnost vyhradí právo se  o servřík nadále starat. Většinou pak s vámi více či méně spolupracuje a koordinuje správu serveru, ale ten už není umístěn v housingové společnosti.

Na další správu serveru po skončení doby housingu je též celkem běžné, že housingová společnost poskytuje SLA s velmi krátkými reakčními dobami. Obvykle to bývají maximálně minuty, někdy dokonce i méně.

Náš Mini housing poběží ještě cca 4–6 týdnů. Až mě ta blízkost už začíná trochu znervózňovat. Přesné datum ukončení Mini housingu není dopředu většinou stanoveno (plán je, ale závisí to na mnoha okolnostech). Jakmile se housingovka (závisí to tedy zejména na servříku) rozhodne Mini housing ukončit, budete informováni jako první a pozváni k převzetí servříku. Což se prý nedá přehlídnout ani přeslechnout.

Ale do této fáze ukončení housingu jsme zatím nedošli, takže si musíme ještě pár týdnů počkat, pak uvidíme. Každopádně se už těšíme. 🙂

 

PS: Ti z vás, kdo jste dočetli až sem a stále si myslíte, že jsem psal o skutečných serverech a skutečné housingové společnosti, zkuste se na to podívat ještě třeba trochu jinak.

PPS: A teď už nemůže nikdo brblat, že jsme neinformovali o tom, že budeme 4. 🙂

Rok se s rokem … ohlednutí za 2012

Před rokem jsem tu psal o tom, jak se život s věkem zrychluje. To jsem ovšem netušil, že rok 2012 bude ještě rychlejší.

O tom, že jsem měl loni času na nějaké výstřelky téměř nula, svědčí i to, že za loňský rok jsem napsal na svůj blog pouhých 14 článků. A tak … stejně jako loni, i letos jsem si našel alespoň pár minut na malé ohlédnutí.

Rok 2012 se mi virtuálně rozdělil do 3 takových docela hezky ohraničených etap.

1. Etapa – skoro poklidné jaro, aktivní networking a přeprogramování

V první fázi roku 2012 trvající asi tak 5 měsíců jsem se věnoval hodně poznávání nových lidí, navazování kontaktů a networkingu. Čekal jsem, že toho bude více, ale nakonec mi zbytek času spolkla hodně operativa, která se ostatně nutně vnucovala do mého kalendáře celý rok s neutuchající intenzitou.

Téměř celou první polovinu roku (zpětně viděno) jsem trochu přeprogramovával sám sebe.

Co to znamená a povedlo se?

Týkalo se to zejména firmy a vyvážení času. Díky tomu, že už nemám tak volné víkendy a večery, nemohu se tím pádem věnovat práci průměrně 70-80 hodin týdně, jak jsem byl schopen dříve. Bylo tedy nutné změnit přístup, udělat si ve věcech aspoň trochu pořádek a možná i nastavit nový řád. Ne vše se ale podařilo. O tom více dále.

2. Etapa  – předsvatební hoňka a Svatba

Pár měsíců před svatbou, tedy zejména konec jara a celé léto bych odlehčeně charakterizoval takto: totální nasazení. V dalším životě si asi ušetřím pár (desítek) tisíc a investuju do nějakého svatebního manažera. Na přípravu svatby (a to jsem tomu věnoval opravdu jen střípek času, co do toho musela investovat má drahá 1/2) padl veškerý volný čas. Večery, víkendy, dovolená. Vůbec nevím, co se těch pár měsíců dělo, dostal jsem se téměř na hranu možného. K tomu ještě málo spánku, protože tehdy zhruba roční syn se rozhodl v noci budit nejen sebe, ale i nás. Byly dny, kdy jsem jel na setrvačník, kdy mě řídily asi jen instinkty. Ano, občas jsem reagoval jen na světlo. Tak to dnes vnímám.

Nestíhal jsem nic než práci, svatbu, méně než jsem chtěl jsem se věnoval tomu malýmu lumpíkovi, se kterým v té době začínala být už docela sranda. Stranou šel téměř úplně sport (což se mj. projevilo na ručicce váhy) a o tom, že bych si našel nějaký čas pro sebe, jsem si mohl nechat jenom zdát.

Někam do tohoto období a možná i do období těsně po svatbě připisuju příčiny dnešního snížení imunity (to není medicínská diagnóza, ale můj pocit se zcela zřejmými a viditelnými důsledky). Nepomohl mi ani ječmen a chlorella, i když to jsem začal užívat až po svatbě.

Nestěžuju si na to. Byl to fičák a mě to nakonec docela i bavilo, i když opakovat bych to fakt nechtěl. 😉

Intermezzo – Svatba

Pak přišla svatba. Velký milník. Čas nabitý vjemy zkomprimován do pár hodin. Na ten den zcela určitě nezapomenu :-). Stihl jsem během toho dne projít mnoha stavy. Od mírné nervozity, přes radost, veselí, pohodu a velké uspokojení (takový obřad bych přál každému – na zámku Berchtold, venku, krásný počasí, super hudba …), pak přes nevázané veselí (popíjení a pojídání) v Růžové zahradě až po rychlé vystřízlivění a pocit, který lze asi spojit jen s pocitem strachu.

Kdybych měl integrovat křivku pocitů toho dne, zde bych se dostal několikrát do nespecifikovaného stavu, který nelze integrovat, protože ta křivka se občas stala v jednom jediném okamžiku zcela nespojitou. A zejména tyto okamžiky mi nejspíš v mysli už zůstanou.

Takový je asi život a mě to asi naučilo jedno: Raduj se, dokud můžeš! Chceš-li zpívej, dováděj a dělej kejkle. Jen při tom moc nemysli na to, že přijde čas, kdy ti do zpěvu rozhodně nebude.

PS: Ke svatbě se snad ještě vrátím, měli jsme ji zejména díky tehdy budoucí manželce pěkně připravenou a vydesignovanou, to si nemůžu nechat pro sebe. 😉

3. Etapa – po svatbě bude klid a … sakra už je tu konec roku!

Nevím, jak to, ale onen dříve zmíněný pohyb na hraně, mi „vydržel“ až do konce roku a závěrem se k němu ještě vrátím. Nakupilo se nám ve firmě spousta projektů, které jsme nechtěli nebo nemohli odmítnout, do toho pár změn a tak jsem měl (nejen já) o zábavu postaráno.

Jak už to tak bývá, nestihl jsem vše, podle předchozích plánů, ani ve firmě jsme bohužel nestihli vše. Co se někdy v říjnu/listopadu zdálo nemožné, se ukázalo, že je skutečně nemožné. A tak si neseme do nového roku spoustu restů. A poučení, kde máme rezervy, což je zkušenost k nezaplacení.

 

Co jsem nestihl … a co jsem stihl ještě dohnat

Člověk by měl mít schopnost reflexe.

Osobně jsem toho také spoustu nestihl. Když nepočítám pracovní resty, kterých je nepočítaně … Nestihl jsem například dořešit rekonstrukci bytu v Mostě a jeho pronájem, nestihl jsem napsat několik článků, které jsem chtěl (třeba tak dlouho jsem se s Patrickem Zandlem „domlouval“ na návratu ke glosování na Lupě, až Patrick z Lupy odešel …), nestihl jsem připravit nový firemní web, nestihl jsem vymyslet PFko ani uspořádat rozloučení se svobodou a v závěru roku ani nebyl Vánoční večírek.

Nejvíc se svými nejbližšími jsem byl méně času, než bych si přál.

V závěru roku jsem ten poslední rest trochu napravil. Téměř 14 dní, které jsem mohl trávit se svým synem, byly úplně nejlepší dva týdny v celém roce 2012. Velmi těžko se mi ve středu 2. ledna odcházelo do práce.

Během těch krátkých dvou týdnů se Dominik naučil spoustu nových věcí (je mu teď cca 16 měsíců), spousta z nich je s vánoční tématikou.

Například:

  • několik nových slov (auto, babi, děda, nůž, mňam, Bob, teta, lampa, ne …)
  • pár nových znaků (hvězdička, petarda, dolů, malý, velký, brýle, kabát/bunda, tužka, mňam …)
  • občas zvládne už víceslovné čí víceznakové „věty„. Například ukazuje „stromeček svítí, jsou na něm hvězdy“, nebo „stromeček nesvítí“ („nesvítí“ ukazuje jako dva znaky) „opička papá“, „děda čte“ (to je kombinace slova a znaku) atd.
  • taky máme pár nových dovedností. Třeba sfouknutí svíčky ho děsně bavilo a byla to jedna z těch věcí, kdy si to jeden den zkoušel a druhý den už sfoukával.
  • … konečně i ty stávající dovednosti vylepšoval: z cca 10 hodů míčkem z vany se asi 6x cíleně trefil do nočníku, který stál asi 1/2 metru od vany, sjezd z klouzačky bez pomoci, „skákání“ na trampolíně už začíná připomínat skákání, přelézt nebo vylézt na větší překážky atd…
  • a naučil se i plno roztomilých (i vytáčecích 🙂 blbinek (a ano v mnohých má prsty zejména táta 🙂

Uvědomím-li si, jak nejistě dělal první krůčky před 4 měsíci, vidím, kolik se toho stihl naučit a jak moc ho to baví. Jak pozoruje, zkoumá, zkouší, testuje a užívá se všechno, co mu svět nabízí. Dámy a pánové – to je následováníhodné!

 

A to je vzkaz pro sebe i pro vás do Nového roku:

Buďte taky trochu jako děti. Pokoušejte hranice, zkoušejte, pozorujte, neberte úplně všechno (včetně sebe) vážně, buďte otevření, provokujte a hrajte si. A hlavně – buďte veselí!

BONUS: Sestavil jsem Top playlist mých oblíbených písní pro rok 2012. Poslouchejte zde.

Svatba 2012

Jestli existuje nějaký projekt, u kterého je naprosto jasný deadline, který nelze posunout, oblafnout vícepracema nebo odložit pro nesoučinnost druhé strany, pak je to svatba.

Ano. Tedy ještě ne. Ale už se to blíží. A pak ano. 🙂

Nevíte, jak požádat? Prostě mu (jí) to hoďte do kalendáře. That’s it. Třeba takhle:

svatba.PNG

Hele, jakmile to mám v kalendáři, tak to platí!

Nikdy nejez sám – dva měsíce poté

Před dvěma měsíci jsem zde na blogu a na webu www.mitvsehotovo.cz prezentoval takovou netradiční recenzi knihy Nikdy nejez sám. V ní jsem na závěr vyzval čtenáře, aby se mi ozvali v případě zájmu o tuto knihu a dvěma nejrychlejším jsem jeden exemplář (každému jeden 🙂 věnoval.

Jak vidím celou tuto akci zpětně?

Lidi, kteří se mi ozvali (celkem jich bylko něco kolem 25) bych rozdělil na 3 skupiny:

1. Ti, kteří chtěli knihu, ale o setkání moc neměli zájem, nebo to v emailu, který mi poslali, nezmínili. Na email o jedné větě „Máte ještě tu knihu, měl bych zájem“, se dá odpovědět jen „Ne, už nemám“. Pokud z této skupiny někdo čte tento článek a měl by pocit, že jsem nereagoval nebo reagoval jsem jinak, nechť se mi ozve. 🙂

2. Ti, kteří chtěli knihu, ale i bez knihy se se mnou chtěli sejít. (palec nahoru)

3. Ti, kteří ani nechtěli knihu, přesto se chtěli sejít. (palec nahoru)

Jistě se dovtípíte, že s nikým ze skupiny 1 jsem se nesešel. Naopak skupina 2 a 3 poskytla úžasná setkání. V některých případech tedy k setkání ještě nedošlo kvůli větší vzdálenosti, ale dříve či později na kafe/oběd zajdeme.

A s těmi, se kterými jsem se sešel (s některými už i opakovaně), tak všichni dokázali, že kniha Nikdy nejez sám nekecá.

Je příjemnější, popovídat si s někým na obědě, než dřepět u monitoru a ládovat se párkama sledujíc při tom Youtube.

Nebudu jmenovat s kým vším, kdy a kde, to bych na té klávesnici nechal ruce. Tak snad jen namátkou, jaká byla témata hovorů:

  • káva a její kvalita
  • noční pochody
  • realitní trh
  • politická situace
  • cikáni a jejich začleňování do společnosti
  • projektové řízení
  • timemanagement
  • networking
  • svoboda v práci
  • porody, manželství
  • motorky
  • multi level marketing a závislost na něm
  • ICA Poradci
  • eshop s koly
  • firemní procesy
  • notebooky pro hráče (msi)
  • jakou mají potřebu realitní makléři
  • jak se studuje na tělovýchovné fakultě
  • TEDx Prague
  • knihy, knihy, knihy (přinést si na setkání knihu, je velmi dobrý ice-breaker)
  • … a asi bych mohl jmenovat dál a dál

 

Co z toho všešho vyplývá. Dle vzoru varování na krabičkách cigaret bych to shrnul takto:

Setkávání se s novými lidmi způsobuje rozšiřování obzorů a příjemné zážitky.

Co mě na tom všem překvapilo nejvíc je to, že mnoho lidí řeší úplně stejný věci, které řeším já. Jaký GTD systém používat, jak řešit záplavu emailů, jakou knihu z nepřeberné flotily vydavatelství Jan Melvil Publishing číst jako první a kterou až na konec, jak ostřit pilu atd. atd.

Každé to setkání bylo nesmírně inspirující, doufám že pro obě strany. Cooooool!

A to není vše…

Včera jsem byl na jednom odpoledním nebo spíš podvečerním networkingu. Kdybych neměl zkušenost popsanou výše, nepozval bych na oběd člověka, který se vymykal skoro všemu myslitelnému. Nic o něm nevím, vizitku mi nedal, byl tajemný jak hrad v Karpatech a nic jsem na něj nevygooglil. Ano, příležitost pro to, ho poznat lépěji. 🙂

Eda Hlava v. 2011 by si řekl „ten je divnej, s ním nechci nic mít“, kdežto „Eda Hlava v. 2012“ si řekl „to je zajímavej týpek, s ním si chci popovídat víc, než jen 5 minut“. A už máme domluvený oběd – úplně přesně jsem postupoval podle knihy (což jsem si uvědomil až zpětně).

No, není to nádhera? 😀 Je to nádhera!

PS: Chcete se se mnou potkat u dobrého jídla či kafe? Tak neváhejte a pište na eduard.hlava@neternity.cz. 🙂


Kniha desetiletí o networkingu: Nikdy nejez sám

Cesta k této knize začala před mnoha lety. Tento týden jsem ji dočetl a mám z toho pocit, jako když skončí dobrý film. Uspokojen, ale chtěl bych ještě! Následující řádky budou nejen o knize Nikdy nejez sám (autor Keith Ferrazzi, vydal Jan Melvil Publishing), ale také o mé cestě ke knize, o cestě s knihou i o tom, co s knihou zdánlivě nesouvisí.

Berte to jako netradiční recenzi s přesahem mimo knihu. Zasadit to do širšího kontextu mi totiž přijde velmi důležité pro pochopení, o čem je.

Bylo nebylo. Někdy před pěti lety jsem začal pozorovat rozdíl mezi mnou a jedním mým kolegou. Nebudu jmenovat, nemám od něj svolení :-). Kromě toho, že on je osobnostně naladěn jinak než já (je typickým sangvinikem oplývajícím otevřeností k ostatním lidem a prahnoucím po kontaktech, já jsem malancholicko-flegmatickým cholerikem, který si vystačí sám se svými myšlenkami a se svým vnitřním světem :-), tak přistupoval ke svému okolí a kontaktům jinak. Začal jsem přemýšlet, kde je ten jeho „svatý grál“, díky němuž má celkem rozsáhlou síť kontaktů.

Jak je možné, že se zná s tímhle a tamtím? Jak je možné, že přijde na setkání lidí a je okamžitě v družném hovoru s kdekým?

Po nějaké době jsem dospěl k tomu, že je to prostě tím, že kontakty vytváří a lidi propojuje. A to ne vždy s cílem svého vlastního prospěchu. Alespoň ne v krátkém horizontu.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, začal jsem přemýšlet, jak si efektivně také budovat svou síť. Přemýšlel jsem, odkud na to jít a zda k tomu existují nějaké příručky. Neexistovaly, nebo jsem je nebyl schopen najít.

Slovo „síť“ může znít apriory pejorativně, protože  evokuje slovní spojení „uvízl v síti“, nebo  je „chycen“. V tomto kontextu ale chápejme „síť“ jako heterogenní množinu kontaktů.

Časový střih. Přenesme se do roku 2010. Myslím, že tehdy jsem objevil u Melvila knihu Nikdy nejez sám. Tehdy byla teprve ve fázi příprav, ale byl to ten okamžik, kdy se mi to celé propojilo.

Jasně, to je přesně ono! Tuhle knihu musím mít. To je ta správná kniha, o které přemýšlím roky!

Jestli jste si někdy říkali, proč se některé věci, které vás posunou dál, dějou právě teď, tak odpověď je jednoduchá. Dějou se přesně v tom okamžiku, kdy jste na ně připraveni. Tato kniha se ke mě tedy nemohla dostat o rok dříve, nebo o pět let dříve. Přišla just-in-time.

O čem je?

V recenzi se píše, že je o tom, jak budovat a rozvíjet pracovní vztahy. Ta kniha má ale mnohem větší přesah. Nebudete mi to věřit (ačkoliv někteří asi ano :-), četl jsem ji od léta 2011 a dočetl jsem ji až po půl roce. Pravda, mám dost dobrou výmluvu (dnes je našemu čumáčkovi už skoro půl roku :-), ale přesto mám radu:

Knihu „Nikdy nejez sám“ nečtěte, ale V.S.T.Ř.E.B.Á.V.E.J.T.E.!

Nedoporučuju ji přečíst jedním dechem za den, ale rozložit si ji na delší období. Vychutnávejte si každou Ferrazziho myšlenku, přemýšlejte o ní, prostě ji vstřebávejte. Vyplatí se to.

Ferrazzi v knize hovoří o tom, jak poznat lidi, jak jim porozumět. Jak se dostat k vlivným, jak s nimi udržovat kontakty a rozvíjet je. Přináší spoustu myšlenek, o kterých jsem 100% přesvědčen, že platí a fungují. A to nejen v pracovní rovině. Zároveň ale čerpá z úplně ryzího živočišného lidství. Nevím, jak to nazvat. Není to v žádném případě znásilnění nějakých obecných manažerských pouček typu (1) Napište Billu Gatesovi, (2) Napište mu znovu, (3) Napište jeho ženě, (4) Pokud vám neodpoví, pomluvte MS Windows na svém blogu.

Není třeba sepisovat obsah knížky. Ani vytrhávat myšlenky z kontextu. Chci vám pouze sdělit pocit, který mám.

Kdo se nechce setkávat s lidmi, kdo se nechce rozvíjet, kdo nechce rozvíjet svou síť kontaktů, ten nikdy nebude schopen mě, natož Ferrazziho pochopit. Ferrazzi popisuje tak trochu jiný svět. Svět kontaktů, osobních vazeb, přátelství a výzev. Keith Ferrazzi je jiný, žije jinak, než drtivá většina z nás. Zejména v oboru IT by asi působil jako marťan.

Ale ukazuje, že to jde. I on sám je důkazem toho, že „networkingovat“ může třeba i uklízečka. Vážně? Nezbláznil jsem se?  Jak může uklízečka na nějaké akci zaujmout? Bude vyprávět o nových technologiích v utírání podlahy? Ano! Cože? Ano! Ano! Ano!!! Na přednášku paní, co má ráda cídění podlahy, sleduje nové trendy v úklidových mopech a saponátech, na takovou přednášku bych šel! Říkáte si, že jsem se zbláznil? Ne! Myslím to naprosto vážně.

O čem myslíte, že je konference TEDx? Ha?! 🙂

Chcete-li se rozvíjet, chcete-li mít kolem sebe lidi, které chcete, musíte do své sítě něco vložit. I zde platí zákon zachování energie. Co do systému vložíte, to se vám vrátí. Ne dnes, ne zítra, ani pozítří. Třeba až za půl roku. Musíte být poctiví, upřímní a sví. A to je sakra těžký, když do vás od mala cpou celospolečensky ustálené principy a věty typu „Nikdy se nebav s cizími lidmi“ vás provází celé dětství.

Věta „Nebav se s cizími lidmi!“ je zlo!

Další naprosto fundamentální myšlenkou, pod kterou se podepíšu je, nutnost rozvíjení kontaktů s lidmi z různých oborů. Pokud chcete, aby síť čas od času generovala nějaké obchodní příležitosti, nesmíte se pachtit pouze v rybníce svého oboru. To je naprosto zásadní!

Jak prohlásil jeden účastník nedávného workshopu na téma networkingu:

Akce, kde se sejdou jen ajťáci je většinou zejména o znalostech. Kdežto tam, kde je zastoupeno více oborů, může lépe vznikat podhoubí k budoucí spolupráci.

Svatá dobroto. I tohle tvrdí Keith Ferrazzi.

Ono to asi fakt funguje, aneb náhody neexistují

Když jsem byl asi tak v půlce knihy, tam kde se pojednává o tom, že je dobré mít dobrý vztah s „lidskými HUBy“ (HUB = uzel), tak jsem narazil na skupinu ICA-poradci. To je volné sdružení profesionálů z mnoha oborů.

Zvu vás na workshop v rámci ICA. Napište mi, rád se tam s vámi potkám! ICA totiž dodržuje principy, které Keith Ferrazzi ve své knize popisuje. Neuvěřitelné propojení.

Přes další lidi tamtéž jsem se dostal k Honzovi M., který se networkingem v rámci koučování v oblasti emocionální inteligence zabývá.

Potkali jsme se a domluvili se na spolupráci. To, o čem jsme hovořili na cca šesti setkáních, přesně zapadalo do kontextu toho, o čem píše Keith Ferrazzi. O poznání sebe sama, o tom, že byste měli mít svou vlastní nosnou myšlenku, svůj brand. Měli byste mít definovaný cíl, kam směřujete, co chcete, jaké jsou vaše fundamentální principy. Ano, tušíte správně, i o tom je kniha Nikdy nejez sám.

Když jsme s Honzou skončili koučovací několikaměsíční kolečko a začetl jsem se opět do knihy, nemohl jsem vyjít z údivu.

Kruci! Vždyť o tomtéž píše i Keith Ferrazzi! Nejprve si musíte ujasnit a vnitřně vyladit to, co chcete aby z vás vyzařovalo. Pak teprve můžete být pro svou síť přínosem. Jak to, že aniž by Honza M. knihu četl, tak jsme dospěli k týmž závěrům? Proč? Odpověď už jistě znáte.

„Jako co chceš, aby tě ostatní vnímali? Co jsi? Co je tvoje přidaná hodnota? Co tě činí tím, čím čníš mezi ostatními? Chceš být vnímán jako ta pokroková uklízečka, o který se mluví nejen v jejím oboru ale i vně? Víš to? Víš co chceš? Víš co jsi? Ha?! “ Hluboké otázky, co? Zkuste si na ně ale také odpovědět! Teď hned. Moc to nejde, co? 🙂

Ano. Je to těžké. Kdo má pocit, že neustále někam těká, neví co by a stále se točí v kruhu, ten nikdy nebude na ostatní působit jako integritní vyrovnaná a zajímavá osobnost, která má co říct. Takový člověk bude špatně čitelný. Proces ponoření se do sebe sama, nalezení jádra, je nesmírně důležitý a dost zdlouhavý.

Máte pocit, že předchozí odstavce nejsou o networkingu? Jsou! A jak! Pokud nerozumíte o čem mluvím, pak zřejmě není tato kniha pro vás.

Ambasadorem knihy Nikdy nejez sám?

Skoro by to vypadalo, že mi Jan Melvil Publishing platí za propagaci. Ani náhodou. Knížku s sebou nosím posledních X měsíců téměř neustále. A je-li příležitost, mluvím o ní a doporučuju dál. Tam, kde vidím smysl se o ní zmínit.

Můj zájem o tuto knihu, která je protkána životními osudy autora, časem logicky poklesne. Ale myšlenky v ní obsažené jsou natolik univerzální a všeobecně platné, že těžko může zapadnout úplně.

Jak pro mě bylo na začátku prvního desetiletí 7 návyků vůdčích osobností zjevením, je pro mě tahle Ferrazziho kniha zjevením začátku druhého desetiletí.

Nabízím dvě knihy zadarmo

Pokud jste dočetli až sem, zřejmě vás téma zajímá. Od Jan Melvil Publishing mám nastřádané dva přísliby na dvě knihy zdarma. Jednu za drobnou pomoc s jejich eShopem a druhou za (tuto) recenzi (kterou bych napsal tak jako tak, viz tweet).

Rozhodl jsem se, že věnuju dva exempláře této knihy prvním dvěma zájemcům, kteří se mi ozvou a které jsem neměl ještě tu čest osobně poznat. Podmínkou je pouze to, že knihu předám osobně – u kafe, oběda nebo na akci ICA.

 

Přeji příjemný zážitek při čtení a třeba někdy na viděnou.

PF2012 aneb život je čím dál rychlejší

Tak a je tu nový rok. Ten minulý byl více než turbulentní, nejen v Neternity, ale i v soukromém životě. Na rekapitulaci nemám úplně tak moc času a ani by to nebylo moc zajímavý. Snad jen to nejdůležitější, narodil se nám (vlastně už) loni syn Dominik, teď je mu 4,5 měsíce a je to krásnej buclatej kluk. To byla asi ta největší událost s velkým U. Zbytek už byl vlastně nepodstatnej.

To zrození novýho človíčka mě dost akcelerovalo. Uvědomil jsem si, mimo jiné, jak je život krutě krátkej a jak se neustále zvyšuje jeho rychlost.

Hele, dneska je mi nějakých 36 (cítím se na cca 29, aby bylo jasno), od promoce je to 11 let a uteklo to kurevsky rychle. Předchozích 7 let na vejšce taky. Šup, šup, pár chlastaček, nějaké zkoušky a tak dále, párkrát jsme si zahráli Bombermana a Duke Nukema, stáhli pár filmů, pár verzí Corela a Windowsů a najednou jsem v ruce držel diplom a myslel jsem si, že první milion vydělám do roka. (mno jasně, nakonec to trvalo mnohem dýl)

Předešlý podivný čtyři roky na SPŠ CV sice ubýhaly docela pomalu (asi tak stejně rychle jako necelých 7 let na vejšce), ale i tak se to dneska změnilo v jednu krátkou epizodku. A ještě předešlých celkem 15 let strávených v jeslích, školce a škole, ač se to zdálo strašně dlouhý, tak uběhlo taky dost rychle. Viděno z dnešního pohledu.

Dnes jsem na rozhraní věku, kdy se cítím ještě mladý, ale kdy už jsem jednou nohou ve středním pásmu. Co mě trochu děsí je, že dalších 5 nebo 10 let uběhne opět 2x rychleji, než předchozích 5 či 10 let. A … no ano … najednou je tu důchodový věk a game over na dohled.

Pánové a dámy, to je závazek. Co s tím druhým poločasem (v lepším případě)? Moc dlouho nepřemýšlet, něco kloudnýho dělat a uživat si to, ať je to cokoliv. To je moje motto pro rok 2012.

A tak víte co? Jdu si to užit! Maucta!

PS: Jo a hezký nový rok přeji všem, kdož sem zavítali. 😉

Chystáte nový digitální projekt nebo službu? Potřebujete se hnout z místa? Pomůžu vám to vysochat. Kontaktujte mě: