Ze života

Před rokem jsem tu psal o tom, jak se život s věkem zrychluje. To jsem ovšem netušil, že rok 2012 bude ještě rychlejší.

O tom, že jsem měl loni času na nějaké výstřelky téměř nula, svědčí i to, že za loňský rok jsem napsal na svůj blog pouhých 14 článků. A tak … stejně jako loni, i letos jsem si našel alespoň pár minut na malé ohlédnutí.

Jestli existuje nějaký projekt, u kterého je naprosto jasný deadline, který nelze posunout, oblafnout vícepracema nebo odložit pro nesoučinnost druhé strany, pak je to svatba.

Ano. Tedy ještě ne. Ale už se to blíží. A pak ano. :-)

Před dvěma měsíci jsem zde na blogu a na webu www.mitvsehotovo.cz prezentoval takovou netradiční recenzi knihy Nikdy nejez sám. V ní jsem na závěr vyzval čtenáře, aby se mi ozvali v případě zájmu o tuto knihu a dvěma nejrychlejším jsem jeden exemplář (každému jeden :-) věnoval.

Jak vidím celou tuto akci zpětně?

Cesta k této knize začala před mnoha lety. Tento týden jsem ji dočetl a mám z toho pocit, jako když skončí dobrý film. Uspokojen, ale chtěl bych ještě! Následující řádky budou nejen o knize Nikdy nejez sám (autor Keith Ferrazzi, vydal Jan Melvil Publishing), ale také o mé cestě ke knize, o cestě s knihou i o tom, co s knihou zdánlivě nesouvisí.

Berte to jako net

Tak a je tu nový rok. Ten minulý byl více než turbulentní, nejen v Neternity, ale i v soukromém životě. Na rekapitulaci nemám úplně tak moc času a ani by to nebylo moc zajímavý. Snad jen to nejdůležitější, narodil se nám (vlastně už) loni syn Dominik, teď je mu 4,5 měsíce a je to krásnej buclatej kluk. To byla asi ta největší událost s velkým U. Zbytek už byl vlastně nepodstatnej.

V červenci 2011 jsem psal v článku Mini housing – zkušenosti po pár měsících o speciální službě mini housingu, kterou jsme zkoušeli. Od té doby se leccost změnilo a tak je na čase informovat, jak to celé dopadlo a hlavně co se děje po převzetí servříku. Zároveň slibuju, že tímto článkem téma mini housingu opustím, neboť – jak se říká – opakovaný vtip není vtipem.

Je to hnus velebnosti, je to hnus. A ještě jednou, je to hnus. Následující obrázek je drastický a pokud je někdo právě po obědě, měl by rychle odsud pryč. Opravdu nemohu nést zodpovědnost za následky, které může mít sledování obrázku níže. Může to skončit i výměnou klávesnice, na které skončí váš oběd. Rozmysli si, rozmysli, na své štěstí dobře pomysli.

Tu a tam, tam každý musí. Pro někoho je to otrava, pro jiného příležitost s poklábosení. Zejména, jak jsem si všiml, ženy tam více klábosí. Ano, kadeřník, holič, kadeřnice. U nás se říká „jdu k holiči“, ač je to nesprávný výraz, protože většinou nechceme oholit, ale ostříhat. Takže správně by mělo být, že jdu ke kadeřníkovi nebo … ke střihačovi? No, to je jedno,

Na našem trhu je to celkem běžná služba, dokonce i hodně využívaná, proto jsme se rozhodli ji taky vyzkoušet. Jedná se o Mini housing. Objednal jsem si ho již v listopadu 2010 a tak je, myslím, na čase, podělit se o zkušenosti.