Category

Poezie

100 slov aneb povolební chvilka poezie

Stovka, to magické číslo, které v těchto dnech hýbe českou kotlinou. Nejen výsledek voleb 2006 inspiroval mě k napsání 100 slov. Jak už to tak bývá, je v tom asi mnohem víc, než jen další frekventovaná slova – shodou okolností začínající na P – Paroubek, pat, pohrdání. Volby jsou jen katalyzátorem věcí, které se kolem nás odehrávají. A promítne-li se do toho aktuální nálada, nemůže vzniknout nic pozitivního. Ale nechme se překvapit. A nyní, mých sto slov.

Slova, jež jsou nevyřčena,
Myšlenka jest uvězněna,
V představách těch skličujících,
A v lichých našich nadějích.

Zas naivně tu v očekávání,
Kde vlídného slova není,
Hříchem není krok vedle,
Leč setrvávání v sedle.

Víte co, upečte si to sami,
Drazí pánové a dámy,
Vězte však, že zakrátko,
Nastavíme vám zrcátko.

Už teď nám je to líto,
Jistě, můžem sami za to,
Měli jsme to vědět,
a za vás se stydět.

Sami strůjci svého osudu,
On zas nám dělá ostudu,
Nám, co změnu žádáme,
Víc než hlas však nemáme.

Ten zná toho nebo tu,
Šuk sem šuk tam v sobotu,
Vybrán bude pouze ten,
Kdo už v tom je zapleten.

Podivné divadlo

DivadloMěli…
své krásné touhy,
možná velká přání,
snad i sny.

Však zůstávají…
jen liché snahy,
v oparu nadějí,
ty dlouhé dny.

Nenechají…
vzít si cíle,
co za horizontem,
rozplynou se.

Ale pomáhají…
pochopit hru nenapsanou,
kde herci i kulisy,
jednou usnou a už nevstanou.

Óda na blog

Na motivy jedné známé písně.

Rozvíjej se blogátko, nejmilejší ze sajtů
od rána až do noci, budeš vonět světu
Blogík jako květina klíčí do poupěte
Kdo blogíky sleduje tomu mysl kvete.

Tiché hlasy

Tolik krásy skrývá se kolem nás
Dnes jsem si jen potichu zhas‘
Bych neviděl všední úsvit rán
A mohl snít o tom, proč tě znám

Krásný čas utíká jak splašený
Já procitám a jsem tak zmatený
Byl jsem vysoko, blízko slunci
Každý měl by sobě dávat šanci

Ohnutý šíp svíráš si v dlaních
Noční prach v srdcích rozechvělých
Bodnutím snažíš se proměnit svět
Přeješ si co chceš, zašlápneš květ

Nejhorší hádky byly ty krutě němé
Bol za lásku v srdci jak vyměněné
Jen černobílý svět mi nabídla jsi
Duhový v šedi ulic býval kdysi

Bůh spánku připomíná mi časy
Kdy slýchávali jsme tiché hlasy
On není tím, kdo mstít se musí
Má v sobě kus tebe, mně se hnusí

Nechápeš, nevíš jak rány se hojí
Hlubokou tvůj šíp vyryl mi v šíji
Směješ se, sladká slova pronášíš
Celý svět vlastně ze srdce nesnášíš

Tolik krásy skrývá se kolem tebe
Ty nevidíš, necítíš, vidíš jen sebe
Nepochopíš, nevíš jak rány se hojí
Kdo nemá rád, pro toho svět stojí.

Oči

Často dívám se do Tvých očí
Naději ni smutek vidím v nich
Záře, ta šlehá jak bičem kočí
Proč náhle celý svět zas ztich’

Ten pohled předchází větu tvou
Jak nevyřčená stojí v temnotách
Já odpověď znám však nejasnou
Proč záleží ti na mých hodnotách

Jen dva modré těkavé kamínky
Bázlivě zastavují se a já potají
Ve snách pletu ti z vlasů copánky
Dlouhé krásné, jiné jméno nemají

Zem teď pod hlavou zase tlačí
Jak jarní déšť sny přecházejí
Mé skutečnosti slova nevystačí
Proč po tváři slzy se kutálejí?

Jeho obraz

Už je to vlastně všechno dávno
Kdy bílou hůlkou barvil plátno
Hořká slza vrací ho zpátky
Zůstaly jen dva šťastné pátky

Při svíčce štětec jemně namáčí
Zas chtěl by ji mít v náručí
Mlčet ve dvou, poslouchat vánek
Když celý svět předstírá spánek

Ale dál a dál stál tam sám
Maloval společnému obrazu rám
Chtěl jejím snům lásku dát
Tím jedním tahem několikrát

Vždy vzal ji za ruku a políbil
Lásku věčnou jí teď neslíbil
Však nalít’ zas očím zářivým
Štětec proklál srdcem svým

Ona už zvyká si na bílý stín
Proč zbyl jí jen obraz a splín
Věčnou bolest plátno maluje
A hořkost do rámu vsazuje

Poslední minuta splývá s vteřinou
Slabost nepřemůže touhou svou
Však Děkuji připisuje nad rám
Neb další obraz namaluje si sám

Mozeček

Básnička složená na slova: větrák, hlava, pusa, vůně, ihned, pánev. U příležitosti party, kterou uspořádala Economia OnLine v „předvečer“ spojení s Economií. Já měl jsem dobrý nápad
Vy nemusíte to chápat
Bez klimošky vedro je tu
Nechci skončit v lazaretu

Tak strčil jsem hlavu do větráku
Velmi pomohlo mi to při pátku
Však co větrák z hlavy udělal mi?
Stejně to co mixér s jahodami!

Já iHNed jsem se vzpamatoval
Lopatou na pánev mozek přestěhoval
Přidal jsem sůl česnek koření
Ochutnejte pusou, špatné to není

Tak silná vůně line se po EOLu
Bašta z mozku už mizí ze stolu
Dejte si taky než vám to shnije
Dřív než vcucne nás Economie.

Zavři oči a poslouchej

Na chvíli buď tu se mnou
Pěju Ti píseň tesklivou
Slyšíš tóny písně lásky
Buď krásná jako vždycky

Jako slunce hřeje láska nás
Tvé tělo líbal bych zas a zas
Je jaro, rozkvetly nám louky
Tvé oči září jako kopretinky

Lásko, jsi můj šťastný břeh
Řekou jejíž proud bere dech
Miláčku, vpij se do mých úst
Bez Tebe pro mé srdce půst

Nebe vyjasnilo se nám zas
Ukázalo spousty nových krás
Ta píseň stále ve mně zní
O Tobě, louce, milování …

Žalář

Modré oči plují oblohou
Co udělám se svobodou
Dám Ti svoje srdce či ne
City k Tobě nejsou hrané

Tvůj úsměv jako slunce září
Zase sám v temném žaláři
Chci se smát i slzy ronit
Naše city chtěly by slavit

Chtěl bych líbat šíji Tvou
Temno obchází duši mou
Všechno a nic krásné je
Plout životem těžké je

Tvůj smích svěže zvoní
Protíná mříže mého vězení
Plakat i smát se mi chce
Však čeká mne zas ulice

Má ruka na Tvém těle
Jak letní vánek neuměle
Klesá a stoupá tvoje hruď
Aspoň dnes jen má buď

Chystáte nový digitální projekt nebo službu? Potřebujete se hnout z místa? Pomůžu vám to vysochat. Kontaktujte mě: