Před pár dny jsme pozorovali cestou ČR – Slovensko – Rakousko – Maďarsko a zpět, jak se krajinou míhají tu farmy vetrníků, tu stojany připravené pro montáž solárních elektráren. Ač jsem zastáncem čisté energie, nemohu si pomoci, ale tyhle věci docela hyzdí krajinu. Chápu, že to tak musí být, časem si zvykneme a jsem rád, že se technologie zlevňuje a je dostupnější. Než člověk objeví novou levnou (čistou) energii, bude stožárů a plantáží s černými deskami solárníků ještě přibývat. Kromě jiného proto, že v tom jsou (zatím) slušné prachy.

Stát před pár lety (ať už přímo, či přes jím (z)řízené instituce) garantoval nějaké zajímavé výkupní ceny zelené elektrické energie. To bylo v době, kdy technologie pro pořízení čisté elektrické energie stály mnohem víc, než dnes. Tím nastartoval zajímavý byznys. Firmy se do stavby pustily nikoliv proto, že chtějí šetřit planetu Zemi, ale proto, že chtějí vydělat nějaké zlaťáky.

Jenže stalo se to, co asi leckdo předvídal. Ceny čistých technologí klesly, firmám se o to více vyplatilo stavět nové větrníky a solárníky (a ještě k tomu s dotacemi), ale výkupní ceny elektřiny neklesly tolik, kolik by odpovídalo poklesu cen technologií. To ještě více podpořilo i ty firmy, které váhaly a tak dnes produkuje nebo chystá produkovat čistou energii skoro každý, kdo ví, co to je fotovoltaický článek. Mají státem garantované ceny výkupu této energie na 20 let dopředu.

A protože výkupní ceny čisté energie jsou z dnešního pohledu nadsazené, musí se to nutně někde projevit. Občane, chceš mít energii z obnovitelných zdrojů? Tak si to, prosím pěkně, zaplať. Odborníci tvrdí, že se tím pádem zvýší ceny elektřiny až o 22 procent pro domácnosti a až o třetinu pro firmy. Těmto číslům tedy nevěřím, to jen na okraj, ale zatím to beru jako fakt. Ale o výši čísla ani moc nejde. Tedy pouze v tom smyslu, že kdyby se měla cena zvednout o 2 nebo 3 %, nikdo to neřeší. V případě zvýšení o třetinu už je to jiná káva.

Co na to stát? Co vše se může stát? A kolik to bude stát?

Základními povinnostmi státu (kromě jiného) je řádně hodspodařit s prostředky, které mu my, daňoví poplatníci, svěřujeme a také se od něj očekává, že to, co řekne, tak platí.

A právě v druhé jmenované povinnosti je ta potíž. Firmy spoléhají na to, že stát slovo dodrží a jim se neseskládá bysnys plán, který mají postaven na stanovených výkupních cenách, jak domeček z karet.

Stát podobnou kličku už minimálně jednou vymyslel. Jednalo se o státní příspěvek na stavební spoření. Prostě ho ještě jednou zdaní. Důvodem je krize a (to si řekněme na rovinu) také určitá nelogičnost celého tohoto příspěvku. Být po mém, zrušil bych ho rovnou úplně. Při spoření na bydlení to není nijak zásadní částka a víc než vše ostatní, přihrává klienty stavebním spořitelnám a tím tento trh naprosto deformuje. Ale to jsme odbočili. Zpět k elektřině.

Stát se teď musí vyrovnat s tím, jak  docílit toho, že hrozí prudké zvýšení cen elektřiny. Nápady, jak to provést už přinesl dnes iDnes (což mě také inspirovalo k této reakci), ale všechny zavánějí průserem. Všechny totiž  mění podmínky hry v jejím průběhu a to je to, co stát nesmí praktikovat.

Takže buď stát zavelí a změní podmíky (pak by si měl najmout dostatek právníků na spory a možná i arbitráže), nebo celý tento problém rozmělní do několika let (právníků bude tím pádem potřebovat o něco méně, protože když tato změna nebude firmy ohrožovat, vykašlou se na handrkování se se státem, budou držet hubu a krok).

V obou případech hrozí, že zelená energie bude méně zajímavá,  utlumí se rozvoj a investice do tohoto odvětví a v neposlední řadě se i sníží chuť k výkupu zelené energie. To bude mít za následek uzavření (odpojení) těchto zelených zdrojů a krach firem, které tyto zdroje provozují (provozovali). Takže kolem nás bude mraky černých panelů, které budou postupně rozebírány zlodějíčky. Jenom toho kovu, co bude možné převést do sběrny … bezdomovci, těšte se!

Další variantou je, že stát to nechá na volné ruce trhu. Ceny nevzrostou o tolik, kolik se dnes říká (22 resp. 33 %) (protože … a zde si můžeme doplnit libovolnou kapitolu z učebnice ekonomie o volném trhu) a celá hospodářská společnost to nějak odpruží.  Zvednou se ceny nejen elektřiny, ale všeho ostatního, co je na elektřině závislé (tedy vlastně všechno).

Vybereme lepší variantu ze špatných?

Mám-li si vybrat – a je to mírně v rozporu s tím, co jsem psal na začátku –  kloním se spíše k druhé variantě. Tedy nechat to na volném trhu a neměnit podmínky hry. Jsem přesvědčen o tom, že chceme-li ještě pár desetiletí přežít v této společnosti, je třeba si uvědomit, že to bude něco stát. O tom, že současná společnost (nejen česká) si nepočíná udržitelně, není pochyb. Takže musíme už konečně pochopit, že dnes jsou ceny energií (ropu nevyjímaje) stále ještě směšně levné oproti tomu, kolik budou stát za 50 let.

Chceme-li se připravit na dobu, kdy nebude uhlí a ropa nebo při nejlepším budou hůře dostupné (a tedy dražší), musíme se smířit se zvýšením ceny elektřiny o (pouhých) dvacet nebo třicet procent.

Tedy. Vzemu-li jako fakt, že je to vlastně příspěvek na zlepšení udržitelného rozvoje a že to v důsledku může mít v budoucnu pozitivní dopad, pak chápu zvýšení ceny energie pozitivně (i když peněženka pláče). 

Tatíček Klaus by řekl – "Vidíte hlupáčci, já jsem vám to říkal. Nikoliv zelená, ale modrá planeta! A teď to tady máte. ". A já jsem i tím, co jsem napsal výše dospěl k tomu, že správná cesta má barvu spíše zelenou (i když ta modrá sem a tam vykukuje). A to, prosím pěkně, i za cenu toho, že to bude stát nás či stát o nějakou tu kačku víc.

Ale je tu naděje, že na cestičce se jménem trvale udržitelný rozvoj uděláme konečně malý nepatrný krůček vpřed.