Nikoliv 11. září změnilo svět. Ale internet a ten jeho stupidní systém hypertextu. Klik sem, klik tam a po pěti minutách nejen, že nevím, kde jsem, ale ani nevím, kde jsem byl před tím. Kdo zná Cimrmanovo vyprávění o dvou komplementárně spojených vadách, tedy "neschopnost myšlenku opustit" a "neschopnost myšlenku udržet"? Ano a u mě se internet podepisuje na rozvoji druhé zmíněné vady. A to nemusím už ani brouzdat a přesto se to projevuje. Jsou dny, kdy nejsem schopen udržet nejen myšlenku.

Příklad z dnešního dne. Pracuju na nějakém wordovském dokumentu, který už mám skoro hotov a chci ho odelsat. Jdu si zjistit do Outlooku emailovou adresu člověka, který ho má dostat. Pustím Outlook. Tam na mě vybafne deset nových emailů a samozřejmě hned se jeden otevře. Tak ho čtu. Je zralý na přeposlání, tak ho přepošlu. Email mi ale asociuje, že jsem měl někam zavolat. Tak zavolám, ale dotyčný to nebere.

Tak jdu do úkolů, opět v Outlooku, kam si píšu - "Volat tomu a tomu". Outlook zavřu a v okně, které bylo pod ním vidím okno browseru. Zjistím, že jsem nepourgoval opravu nějaké stupidní chyby na webu. Tak píšu ICQ programátorovi, aby to opravil. Ten odpovídá, že to opravil a hodí poznámku o nové fičurce jinde. Tak se musím jít hned podívat.

Následuje další ICQ message od člověka, který mě upozorňuje na to, že mi přišel email, abych se na něj podíval. Pustím Outlook. Přečtu email, odpovím a zahlédnu jiný email. Přečtu si ho a přesouvám ho do složky vyřízené.

Pak volá ten dotyčný, který to před tím nebral. Kecáme půl hodiny, dělám si poznámky na papír, ač si většinou dělám poznámky rovnou do počítače jako úkol pro sebe nebo pro někoho jiného. Papír obsahuje některé další úkoly a poznámky, které začínám projíždět a proškrtávat to, co už jsem dávno vyřídil.

V zápětí se mi v liště roztočí krychlička FeedReaderu oznamující nový přírustek v našem interním firemní blogu. Kliknu na ní a zjistím, že je to ten příspěvek, který jsem tam dával včera. A protože byl o spuštění nové části webu, tak si na to kliknu a kouknu i na ten web, abych zjistil, jestli to ještě funguje.

Nacházím chybu, kterou reportuju hned kolegovi. Pak to ještě dvě hodiny řešíme po emailech a ICQ, neboť se mezitím ozvaly kolegyně, které objevily tu chybu také. Říkám si, to je dneska ale zase zasr... den, kdy jsem nic kloudnýho neudělal, odpovídám jen na emaily, hraju si na telefonní ústřednu a řeším problémy druhých.

Nakonec jsem se rozhodl, že tohle asi nemá obdoby a že o tom musím blognout. Je půl sedmý a ten email s wordovskou přílohou už asi dneska nepošlu neboť musím letět na předem objednaný squash. Ještě stěstí, že squash není hypertextový, takže se z něj není možný prokliknout jinam.