Jsouc televizní nedivák, asi přicházím o mnoho věcí nejen z filmového průmyslu, ale zejména na poli seriálové tvorby. Velmi křehké vztahy jsem snad viděl jednou (jeden díl), Ulici možná dva díly a "jak se jmenuje to třetí, čtvrté a páté" asi ani jednou. A začínám mít pocit, že o něco přícházím. Jednak se o tom baví lidi v mém okolí. Naštěstí ale ne moc často, takže těch 15 minut dokážu úspěšně předstírat, že vím, která bije. Ale nejhorš na tom je to, že, jak jsem zjistil, některé hlášky se začínají usazovat v podvědomí diváků a začínají prosakovat i do běžného života.

Je to asi rok zpátky, kdy jsem volal jednomu víceméně neznámému člověku. Představil se mi do telefonu "Dobréééj". To jako chtěl říci "Dobrý den". Říkal jsem si, ten je ale drzej, copak jsem nějaké hej, nebo počkééj. No, ale říkal jsem si, chlapec moc vzdělání zřejmě nepobral, ať si zdraví jak chce. Pak jsem mu volal ještě párkrát a oslovení nezměnil. Každý je holt ňákééj.

Jenže. Tenhle pozdrav jsem začal slýchávat čím dál tím častěji i od jiných lidí. O víkendu naposledy od prodavačky v Bille. A před tím na poště, různě v telefonu to slýchávám a tahá mě to za uši. Ač severočech šmrncnutej Prahou by mě to nemělo nijak dráždit. Ale ptám se, proč ti lidi neřeknou prostě a jednoduše "Dobrý den". Proč "Dobréééj"?

Někteří už vědí. Nedávno jsem viděl jeden díl seriálu Ulice (?). A tam nějakej "venca", tuším, že ho hrál Rudolf Hrušinský, vstoupil do obchodu nebo někoho potkal na ulici, už nevím, a následně pronesl "Dobréééj".

Jo, chápu, je to chytlavý, má to šmrnc. Ale jinak je to prostě neslušný. Nebo jsem se někde zasééék?