12.03.2004 14:09 | Rubrika: Ze života | Linkuj.cz, Del.icio.us, Jagg.cz | Trvalý odkaz

Myslím, že existuje něco jako "Zákon zachování konstantní životní nálady". Tahle větička zní asi trochu zmateně a trochu tajemně, ale já se to pokusím trochu rozjasnit.

Životní náladou míním takový ten celkový pocit, jaký člověk má z dlouhodobějšího hlediska. A ten zákon pak říká, že ať se děje co se děje, každý má přibližně konstantní životní náladu po delší dobu. Někdo lepší, někdo horší. A čím lepší a déle, tím se cítí šťastnější, nebo tak nějak. To slovo "šťastný" samo o sobě se dá vykládat sto různými způsoby, proto ho nerad používám.

V praxi to funguje tak, že když vám není zrovna nejlíp, najde se něco/někdo, co/kdo vám tu náladu může zvednout a tak celkovou úroveň životní nálady udrží na nějaké pro vás průměrné hodnotě. A platí to i naopak. Dlouhodobě (tj. za celý život) pak může mít kolísavou, či vsestupnou a nebo dokonce sestupnou tendenci. Je to opravdu individuální. Ale v kratších životní obdobích, třeba během 2 let, je tato hladina plus mínus konstantní.

Proč to ale všechno píšu. Chci jen vysvětlit, že se mi někdo snaží udržet za každou cenu mojí životní náladu na konstantní hodnotě. A to tak, že mou dobrou náladu se snaží permanentně snižovat.

Řekl bych to pregnantně jinak - někdo mě nemá očividně rád. A mám pocit, že to není jeden člověk, ale je jich víc. Někomu zřejmě ležím, jako ten pověstný trn, v oku. Naštěstí existují tací, kteří mě rádi mají, ale o těch třeba jindy. :-) Dnes o těch škodičích.

Za prvé

Někdo se mi neustále snaží zkazit náladu tím, že mi sem na web píše hafo nesmyslných komentářů. Já je vždy smažu. Přijde mi to docela k smíchu, protože ten dotyčný (nebo ti dotyční) prostě jen ukazuje, jaký ja machr a přitom je to ten největší chudák. Ale protože jsem mírumilovný člověk (že? :-), tak ho nechám být, ať si poslouží, když ho to baví. Vadí mi to jen kvůli čtenářům mého blogu, kterým tady dělá bordel.
A jestli čeká, až udělám nějakou ochranu proti tomuto chování, tak se jistě dočká. Ale má to u mě prioritu nula nula nic. Takže...

Za druhé

Někdo začal proti mě poštvávat lidi, se kterými jsem byl až doteď zadobře (alespoň jsem si to myslel). Nevím proč to dělá, nevím, co z toho má. Každopádně, ať už to myslel v dobrém nebo ve zlém, bylo to zlé. Posílat totiž emaily s obsahem, který (když to řeknu hodně diplomaticky) nepotěšil adresáta a adresátův hněv se pak snesl i na mě, je opravdu zbabělé. Mohl to myslet v dobrém, ale jedno je jasné. Ťal do živého. Tohle se prostě nedělá a jestli někdy zjistím, kdo to byl, budu na něj hodně zlej.

[update] Právě jsem zjistil, že ten nejmenovaný adresát si to všechno sebemrskačsky vymyslel. Poslal si sám sobě email a pak to prezentoval tak, že mu ho poslal někdo jiný a ještě mě podezíral, že jsem to poslal já. Uff, to je trochu silná káva.

Za třetí

Trillian se ve svém spotu vyjádřila v tom smyslu, že jí dochází tak trochu trpělivost a že si už nebude brát servítky. A mně s jistými lidmi už pomalu ta trpělivost dochází taky. Nechť děkují snad vyšší moci, že je mám rád (tedy některé z nich) a že jsem ještě neprovedl to, co jsem měl v úmyslu už hodně dávno. A to jen proto, že jsem měl pocit, že by mě to pak mrzelo.

A za čtvrté

Abych zůstal v obecné a nicneříkající rovině až do konce, tento bod nebude výjimkou. Jedna událost mě tento týden moc nepotěšila. Ačkoliv chápu, že to tak musí být, je to škoda. I když ... když o tom tak přemýšlím, je to zároveň i dobře.:-) Člověk se musí neustále posouvat dál a já, po pravdě řečeno to cítím v kostech, budu muset dřív nebo později udělat totéž. A obávám se, že to bude spíš dřív, než později. (částečně to souvisí s předchozím bodem - tím jsem to zamíchal i těm, kteří to doteď trochu chápali :-)))

Závěrem

Ve středu jsem byl lehce popíchnut, proč prý nepíšu na blog víc osobních věcí. To je prosté. To prostě nejde tak jednoduše.:-) Mohl bych tu klidně znemožnit sebe a pár dalších lidí. Ale k čemu? To radši budu psát o blbostech a bavit se tím, jak mi jeden stupidní příspěvek zvedl návštěvnost o desítky ba stovky procent. A ostatní pak budou závidět a vymýšlet prapodivné a zcestné teorie. Nebo si budou tahat triko z toho, že na statistiky vůbec nekoukají.:-) A já se budu jen bavit.

Ano, blog mám vlastně jen proto, aby mě bavil a abych si na něm občas i něco zkusil nanečisto. Bude to takhle dál a nehodlám na tom nic měnit.

Takže nic ve zlém a keep going. :-)