Nikde. Bohudík. Nevím, jak mě to napadlo, ale pro další anketu, kterou jsem vystavil dnes odpoledne, jsem položil otázku, co je lepší. Jestli Pupendo, nebo Nuda v Brně. A abych to mohl subjektivně dobře posoudit, hodil jsem znalecké oko i na Nudu, protože Pupendo už jsem měl tu čest navštívit nedávno.

Už teď musím říct, že jsem vyhlásil anketu, na kterou se nedá v podstatě odpovědět. Srovnává se totiž prakticky nesrovnatelné. Nuda v Brně překvapí hned několikrát.
Za prvé: realisticky naturálním pohledem na život několika lidiček v Brně, které spojují méně či více postřehnutelné události. Mezi dvě největší události se dá počítat spojení mezi hlavními, mentálně mírně postiženými, hrdiny, ale také spojení dodávky s Donutilem. Každé toto spojení má "to své" kouzlo.
Za druhé: Až neskutečně současný film je natočen na černobílý materiál. To mu dodává dokumentární fazónu, která ještě umocňuje opravdovost vyobrazených osudů. Za to patří tomuto filmu ode mě jedna s hvězdičkou. To je přesně film, který se nedá napodobit. Natož na něj natočit pokračování.

Přesto musím říci, že zas taková bomba to nebyla. Mohlo tam býti méně obrazů, ale o to více mohly být propracované. Donutilův part by tam vůbec nemusel být a filmu by to neuškodilo. Dokonce i Pavel Liška mi tam připadal jako uměle naroubovaný. Možná právě kvůli Donutilovi. Oba nevyšli ze svých zajetých kolejí a nepředvedli žádné překvapení.

Bohatě by stačilo vypracovat více do detailů ústřední motiv a nechat více prostoru Janu Budařovi a Kateřině Holánové. Právě ti ztvárnili hlavní role momentálně zaostalých slaměných milenců Standy a Olinky.

Suma sumárum. Nuda v Brně je pěkný film, který stojí za návštěvu kina. Ale ve srovnání s Pupendem (pokud přimhouříme oko a i přes velkou rozdílnost obou snímků je dáme vedle sebe) bude Nuda v Brně až na skvělém druhém místě.

Bavte se dobře.