22.07.2008 20:49 | Rubrika: Ze života | Linkuj.cz, Del.icio.us, Jagg.cz | Trvalý odkaz

Horko těžko chytáme signál, ale nakonec se podařilo ulovit pár čárek a tak můžu vypustit třetí část. Tentokrát už měníme směr ze severu k jihu. Jinými slovy, pomalu se vracíme zpět. Dny se začnou zkracovat, teploty začnou (snad!) trochu růst.

Den sedmý - 16.7.

Díky neustále přítomnému světlu a hlavně půlnočnímu pozorování slunce máme trochu rozhozené biorytmy. To ale nic není proti dnešnímu plánu vyrazit na půlnoční pozorování slunce na Knivskjellodden, tedy opravdový neturistický nejsevernější bod Evropy, kam se nedá dostat autem, pouze pěšmo (celkem 20 km tundrou, bažinami a přes skály). V rámci přípravy je den odpočinkový a kolem sedmé hodiny se vydáváme na cestu. Takhle to probíhalo:

Takto vypadala část cesty na Knivskjellodden

A takto vypadala jiná část téže cesty o něco později

 

Den osmý - 17.7.

Příroda je proti nám a nic nám neusnadňuje, z tundry se celí promáčení (ano, i goretex někdy není dost) vracíme k autu až kolem čtvrté ranní a krátce po páté uléháme vysílení a unavení až na dřeň. Budíme se v půl dvanácté a na zbytek dne už nemáme větší ambice než popojet o něco k jihu. Vrchol celé dovolené je však za námi a i když jsme pryč teprve týden, oba máme pocit, že už to vlastně máme vše za sebou. Vracíme se domů :-(

 

Den devátý - 18.7.

Budíme se v chatce v kempu kousek před městečkem Alta (dospáváme probdělou noc a odjezd z kempu jsme stihli až ve 12. hod) a pak se vydáváme obhlédnout několik tisíc let staré skalní kresby. Tehdejší umělci to měli jednoduché. Jedna barva, jako podklad kámen a vystačili si.

Po malém sušenkovém občerstvení z vlastních zásob vyrážíme směr Tromsø. Cestu si krátíme dvěma Trajekty. Jeden z města (vesnice) Olderdalen do Lyngseidet a druhý z Svensby do Breivikeidet. Kemp v Tromsø byl obsazený, rozbíjíme tedy stan v dalším cca 30 km vzdáleném kempu. Venku je odhadem 5-10 st. C. Přesněji to nevíme, náš teploměr je opět, tentokrát však již pravděpodobně nenávratně, ztracen. Věnujeme mu minutu studeného ticha. Možná je to tak i lepší ;-) Pro nás, i pro něj.

 

Den desátý - 19.7.

Vstáváme v deset, platíme každý 6 NOK za sprchu a po snídani a sbalení stanu vyrážíme na prohlídku města Tromsø. Máme na to 3 hodiny, takže volíme jako hlavní atrakci Polaria Museum. Kromě zajímavostí o drsném severu, filmu o Špicberkách a vyzkoušení si řízení lodi jsme měli štěstí a viděli na živo krmení tuleňů.

Další zajímavosti nestíháme, odkládáme „na příště" a pokračujeme dál na jih. Další naše cesta vede do Harstadu. Ještě před ním ale pro jistotu volíme k přenocování kemp Annamo kousek od Grovfjordu. Opět volíme chatku. Dnes jsme ujeli jen 268 km, to pozdní vstávání a dlouhé ranní starty nám docela zkracují dojezdy. Zítra bude budík zvonit už před devátou.

 

Den jedenáctý - 20.7.

Kolem poledne dojíždíme do Harstadu, kde si pod dohledem průvodce ve funkčním vojenském areálu prohlížíme Adolf Kanonen (mega kanón z 2. světové války) s poetickým jménem Barbara.

Dále pokračujeme na malebné souostroví Lofoty, kam ve směru ze severu dojíždíme po silnici. Přes snad desítky mostů a o něco menší počet tunelů (minimálně jeden vedl dokonce pod mořem). Po deváté hodině přijíždíme do kempu Ørsvågveien a opět se ubytováváme v chatce. Na prohlídku té nekrásnější části si chceme nechat celý příští den.

Mimochodem toto byl první (a zatím poslední) den naší dovolené, kdy z nebe nespadla ani kapka. ;-)

 

Den jedenáctý - 21.7.

Opět těsně před 12. hod balíme. Jdeme se ještě podívat na kopeček nad kemp, zda nenajdeme keš. Nenašli jsme a tak ještě zkoušíme místní internet zadarmo, narychlo kontrolujeme emaily a vyrážíme dál do Heningsvaer, podle průvodců jedné z nejkrásnějších vesnic na ostrovech. Opět prohlídka, malý výšlap na skálu nad mořem za neskutečného vichru (ostatně počasí si tu s námi hrálo pěknou hru) a poté pokračujeme dál na Moskenes a město jménem Å. Opravdu „A s kolečkem". V tuto chvíli už víme, že ubytovat se zde, jak jsme původně zamýšleli, je nereálné, vše je obsazené, tak po 22. hodině nasedáme v Moskenes na trajekt na pevninu do Bodø, který podle jízdního řádu měl odplout ve 21:15.  Předpokládaná délka plavby 3,5 hodiny. Houpe to tedy dost. Pytlík na zvracení si sice bereme, ale až na konci plavby jako suvenýr.

 

Den dvanáctý - 22.7.08

Před 2. hodinou ranní vyjíždíme z trajektu na pevninu ve městě Bodø. To projíždíme a zhruba po 2 hodinách a 85 kilometrech zastavujeme na odpočívadle, pokládáme sedačku v autě a odevzdáváme se do náručí spánku. Je to naše první noc v autě a poslední za polárním kruhem, který už je co by kamenem dohodil. Kolem desáté tedy vyrážíme a ve 12:23 dorážíme na Polar Circle Center (shop se suvenýry a kavárna uprostřed ničeho). Podle naší navigace je ale skutečný polární kruh ještě o pár set metrů dál). Na naší cestě ho protínáme již podruhé (a prozatím naposledy) a na rozdíl od většiny juchajících návštěvníků neradi. Znamená jediné, konec dovolené se blíží. Pořád ale před sebou máme mnohé norské lahůdky: ledovec Svartisen, Trolí stezku, Geirangerfjord a mnohé další, které už nestihneme.