V předchozím shrnutí jsem v úvodu vyjádřil přání, aby se nám trochu oteplilo. Přání se začalo plnit snad hned po vypublikování. Od Trondheimu dolů už bylo jen pěkně a sluníčko. Někdy až moc.

Toto je čtvrté a poslední shrnutí z naší cesty po Skandinávii. Je to opět zrychlený "online"přehled míst, kde jsme byli, podrobnější zápisky z cest budou později (i s fotkami a dalšími zajímavostmi).

Den třináctý - 23.7.

Vyrážíme na další výlet, tentokrát na ledovec Svartisen. Počasí opět nepřekvapilo - pršavo, sychravo, ale ne natolik, aby to bundy a rychleschnoucí kalhoty nepobraly. Bylo to působivé. Další naše zastávka vede k vodopádu Laksforsen. Počasí už se vylepšilo, svítí sluníčko a tak zvládáme poblíž jednu keš. K večeru jsem se ještě stihli dostat pár kilometrů před Trondheim. Máme v plánu si ho zítra projít a užít. Pokud počasí dovolí.

Den čtrnáctý - 24.7.

Trondheim je bezesporu zajímavé město. Dalo by se tu pobýt týden, ale my měli jen pár hodin. Počasí se začíná lepšit, je docela teplo a tak během procházky po Trondheimu usedáme na předzahrádku a dáváme si konečně kultivovaný oběd.

Odpoledne míříme dál na jih, volíme „vyhlídkovou“ trasu namísto rychlé „dálniční“.  Tolik tunelů na úseku asi 50 km jsme ještě v životě neviděli. Jeli jsme snad polovinu času tunely. Někdy byla mezera mezi tunely kratší, než tunel sám. Další část cesty jsme se plavili trajekty. První z města Halsa do Kanestraum. Druhý už nevím odkud kam byl. Kempujeme nakonec ve stanu, neboť jsme dorazili do kempu po zavíračce recepce a navíc stejně chatky už volné neměli.

Den patnáctý - 25.7.

Další den opět posun o kousek na jih. Čeká nás Trolí stezka (Trollstigen). Dvanáct serpentin a stoupání 12%. Úchvatné. Ale podrobnosti až později. Následuje opět trajekt z Linge do Eisdal a dále jízda do městečka Geiranger. To je centrem Geirangerfjordu, což je jeden z nejkrásnějších norských fjordů. Přespáváme opět v kempu a opět ve stanu, neboť počet turistů směrem na jih roste a s tím klesá pravděpodobnost volné chatky.

Den šestnáctý - 26.7.

Vyjíždíme opět serpentinami nahoru nad Geirangerfjord, kocháme se skvělými výhledy zpět na fjord a míříme na další prima vyhlídku - na kopec Dalsnibba. Cestou se střídají zelené mechy, kamení a sníh. Z tohoto dne asi budou ty nejlepší fotky, protože počasí by nemohlo být snasd ani lepší. Výška Dalsnibby je 1500 m nad mořem. Poté vyrážíme do Lomu, kde obhlížíme starý dřevěný kostel, dáváme si oběd a jedeme směr Lillehammer. Tam dorážíme poměrně brzy, ale docela dlouho hledáme ubytování. Po dvou nocích ve stanu chceme chatku. Chatky nejsou volné a tak bereme motel.

Den sedmnáctý - 27.7.

V Lillehammeru jsme se vydali do skokanského areálu (skáče se tam i létě :-) a poté do poměrně rozsáhlého skanzenu Maihaugen. Teplo už je skoro nad hranicí snesitelnosti (podle Helenky tedy už vysoko nad ní - 34 °C ve stínu). Na parkovišti u skanzenu ještě kešujeme, píšeme vzkaz kolegům kačerům z Nizozemí a vydáváme se dál. Následuje další přehlídka asi deseti tunelů. Kolem jedenácté večer překračujeme hranice se Švédskem a po zhruba 150 kilometrech stavíme na odpočívadle, sklápíme sedačky a ...

Den osmnáctý - 28.7.

Teď už to vypadá, že se opravdu vracíme domů. Do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele nám se tam ale nechce. Další hranice překračujeme na trajektu mezi švédským městem Helsinborg a dánským Helsingør. A pokračujeme na Kodaň. Odpoledne jsme si trochu prodloužili, je tu fakt příjemně. Také po telefonu bookujeme trajekt Gedser - Rostock. Na něj se naloďujeme po 19. hodině. Dvě hodinky plavby a před námi je zbývajících několik set kilometrů z Rostocku do Prahy. Rozhodli jsme se, že to dáme na ex bez spací přestávky a dospíme to druhý den. Do Prahy dorážíme po půl páté ráno.

Do postele se dostáváme po páté ráno, venku se už rozednívá, za světla, takže, jak jsme byli zvyklí tam nahoře, uléháme (jak jinak než s klapkami na očích) a doufáme, že se ráno probudíme u nějakého fjordu...

Den devatenáctý - 29.7.

A to je vše. Tuto část dopisujeme už v Praze. K Norsku a Skandinávii se vrátíme v podrobnějších zápiscích s fotkami a dalšími zajímavostmi později. Jakmile to zpracujeme, budu to sem postupně dávat.

Ale dopředu už mohu říci, že to, jak vypadá Norsko ve skutečnosti a na živo, nedokážou popsat stohy papírů, desítky  průvodců ani tisíce fotek. To se musí zažít na vlastní kůži. A garantuju, že tohle, to se fakt nevochodí.

Jedna fotka za všechny.