Již jsem o této knize jednou psal zde. Čili není nutné ji připomínat. Dnes jsem si z ní vybral další téma a opět si neodpustím pár řádků úvah.

Spolupráce
Spolupráce mezi dvěma a více lidmi je velmi zvláštní záležitost. Kniha o spolupráci pojednává poměrně obšírně, mě však zaujala jedna jediná věta:
Spolupráce žije z očekávání.
Příklad. Očekávám, že budu povýšen, tak spolupracuji s ostatními daleko více, než když nic neočekávám nebo dokonce vím, že budu sesazen. To mi přijde jako docela silný a celkem i průhledný druh motivace ke spolupráci.

Samozřejmě, že existují i jiné druhy motivace ke spolupráci, ale tento je, dle mého, majoritní.

Celkem zajímavý výsledek přinesly některé studie, které se zabývaly porovnáním úrovně spolupráce žen (vzájemně mezi sebou) a mužů (též mezi sebou) a samozřejmě i mezi muži a ženami v konfliktních situacích. Došlo se k zajímavým závěrům. A to, že muži jsou přístupnější ke spolupráci než ženy. Než by člověk ale začal paušalizovat, objevuje se další zjištění. Ženy jsou prý na počátku konfliktu většinou svolnější ke spolupráci, než ve stejných situacích muži. Až teprve časem se během konfliktu u žen projevuje jakási "brzda", kdy přestávají důvěřovat svému protějšku a přestávají spolupracovat. U mužů tomu bývá naopak. Bohužel se kniha už moc nezabývá, proč tomu tak je. A přiznám se, že ani já jsem na to nepřišel. Napadlo mě, že by to mohlo být tím, že ženy mají vyvinutější sociální cítění. Tak se v konfliktu nevyžívají tolik jako muži, snaží se ho vyřešit a pokud to nejde, ztrácí trpělivost, odvahu nebo motivaci najít v konfliktu řešení. Nevím, nejsem žena. :-)

Příklad. Když si vzpomenu na jednu osobu ženského pohlaví, kterou jsem dobře znal, byla spolupráce s ní přesně tak, jak jsem popsal výše. Ze začátku se s ní dalo mluvit, ale čím více se problém řešil, tím více kolem sebe stavěla hráz a nakonec přestala komunikovat úplně. Nechci to zobecňovat, ale řekl bych, že na tom něco bude. :-)

Jako kohouti v kurníku
Další zajímavost vzešla z jednoho výzkumu, kde pozorovali muže, kteří řešili nějaký konflikt. V jednom případě je však porozovaly ženy, podruhé nikoliv. Myslel jsem si, že se chlap bude před ženskou snažit být lepším a tak řešit konflikt lepší spoluprací s protějškem. A ejhle. Ono to bylo přesně naopak. Když byly přítomné ženy-pozorovatelky, muži si "vjížděli do vlasů" daleko více a častěji než bez žen.
Nakonec mi došlo, že to tak opravdu je. Chlapi raději ukazují "svaly" než rozum. :-) Otázkou však zůstává, co nejvíce v konfliktních situacích mužů zajímalo ženy. Svaly nebo rozum? Ale to už se dostávám někam k Plzákovi a do této oblasti bych se nerad pouštěl. :-)