Minulý týden jsem tu psal o tom, jak se s některými úřady špatně komunikuje a s některými až překvapivě dobře. Dnes jsem si mohl ověřit, že známka, kterou jsem dal jednomu z nich, byla oprávněná.

Nerad bych to zakřikl, ale po dnešní zkušenosti mohu jedničku Finančnímu úřadu na Praze 10 znovu podtrhnout.

Za prvé - telefon:

Zapomněl jsem odhlásit DPHčko. Jsem blb, měl jsem na to myslet. A tak mi paní L. ze zmíněného FÚ včera volala a požádala mě, zda bych se tam mohl stavit a rychle toto vyřídit. Nevynadala mi, že jsem na to zapomněl, ač to je při rušení společnosti naprosto zřejmé.

Za druhé - u okýnka:

Člověk k takovýmto úřadům přistupuje už apriory s tím, že dostane slovní "výprask", že se tam někdo špatně vyspal a bude na vás křičet. S takovýmhle pocitem jste pak dvojnásob překvapení, když se u okýnka zeptáte, zda můžete zaklepat na vedlejší dveře kanceláře paní, se kterou jste si den před tím dohodli schůzku a odpovědí je "samozřejmě, nikdo tam teď není, můžete".

Za třetí - v místnosti:

Po zaklepání jsem vsoupil a představil se. Dostala se mi již trochu očekávaná odpověď od paní středního věku:

"Áno, pane Hlava, tady to mám připravené, posaďte se. Vy jste si asi musel přivstat, že jste tu tak brzo, že? :-)"

Ona si mě pamatovala. Chápete to? Člověk si představuje nabroušené úřednice, kterým musíte dvakrát (až 10x říkat co chcete a kdo jste) a setká se s takovýmhle přístupem. Unbeliavable.

Vyplnil jsem lejstro, nechal checknout a čekal na result.

"Tak pane Hlava, teď to bude trvat asi tak měsíc, než to projde kolečkem... a pak vám zavolám a vy si pro to můžete přijít, což bude rychlejší, než to posílat a čekat na 30 denní lhůtu pro nabytí platnosti."

OK, to se mi líbí. Když už jim to bude trvat tak dlouho (po pravdě, v celém tom procesu to není zas tak dlouhá doba :-), tak se o to nemusím starat a hlídat termín, ozve se mi sama.

Na rozloučenou mi ještě podala ruku a popřála pěkný den. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů.

Chápu, že takovéto chování by mělo být naprosto normální, ale přeci jen, ještě jsem si na to nějak nezvykl a rozhodně to u nás ještě není pravidlem.