Začalo to tím, že jsem si pořídil E-TEN Glofiish X500, který má v sobě zabudovanou GPS navigaci. Poté, co jsem si sehnal nějaký mapový navigační software, začal jsem navigaci používat v autě. Bezvadné. Nejvíc mě překvapilo, jak přesná navigace je a že s pomocí software dokáže navigovat docela přesně i slovně. Dokonce se slečna navigátorka pouští i do složitějších vět typu: "pokud to je možné, otočte se do protisměru" :-). A než jsem stačil pokročit dál, pupi přišla s geocachingem.

Geocaching [celosvětový web a český příbuzný] je taková asynchronní hra nebo outdoor zábava (nevím, jak jinak to nazvat - přímo web tomu říká "The sport where You are the search engine"), při které hledáte v přírodě cache [čti: keše]. A to zejména za použití GPS. Cache může být (a většinou je) krabička s různými předměty, která je někde schovaná. Tu pod kamenem, tu chytře skrytá pod mechem a kapradím, nebo v dutině stromu. Většinou je to tak, že když jde kolem (jde-li vůbec) nějaký člověk neznalý výše zmíněného pojmu, tak nic nenajde a ani ho nenapadne, že okolo něčeho jde.

"Hra" spočívá v tom, že si před odchodem z domu najdete na webu geocachingu nějakou skrýš poblíž, kde se nějaká cache nachází, zaznamenáte si (!) souřadnice do svého GPS přístroje a pak vyrazíte. Necháte se navigovat až na místo. A máte-li štěstí, Filipa a ne úplně zatemnělý mozek, podaří se vám objevit poklad - CACHE.

Geocaching má určitá pravidla. Například, vezmete-li si něco z krabičky, měli byste do ní také něco dát. Sluší se i napsat poznámku do tzv. LogBooku, což je notýsek či jiné analogové záznamové zařízení umístěné v téže krabičce, kam můžete tam napsat třeba - byl jsem tu, Fantomas, LP 21.2.2007. Po příchodu zpět k počítači (nebo přes wap) lze pak poznámku zapsat i v digitální podobě na web.

Geocachong provozuje i u nás už velké množství lidí a čím více rozšířené budou GPS, tím více lidí bude provozovat geocaching. Už dnes je to celkem velká skupina lidí (dá-li se pojem skupina vůbec použít), kteří se mezi sebou sice neznají (snad existují nějaké srazy, nevím), ale spojuje je společná činnost, komunikují spolu pomocí logbooků a zápisků na internetu. Geocaching (odborně řečeno) je úžasný příklad Social Networkingu. Ten navíc geniálně propojuje reálný svět s tím internetovým.

Na geocachingu se mi nelíbí ani tak to, že si po nalezení můžu vzít něco z té nalezené krabičky (mno, většinou je to veteš :-) v podobě různých přívěsků, malých kinder hraček, kartiček apod.), ale to podstatné je samotné hledání. GPS vás sice přivede s přesností na pár metrů na místo, ale ne vždy je snadné určit, kde přesně se poklad ukrývá. Pokud má cache velikost krabičky sirek a má být někde v kruhu s rádiem 20 metrů, ne vždy je to hledání na pár minut.

Ale hlavně! Člověk (tzv. homo geocaches findus) dostane na místa, kam by se jinak nedostal. Neboť by ho nenapadlo na té cestě odbočit, pak zase a pak vyšlápnout ten hrozný kopec a nakonec se prodírat kluzkým borůvčím. Ale ta touha najít poklad, ke kterému jste lesem šlapali několik kilometrů, lezli jste po kamenech a leckdy nasazovali vlastní život, je prostě velká. Mnohem větší, než když v té přirodě jen tak chodíte bez konkrétního cíle.

Ještě je nutno podotknout, že schránky, tedy ty cache, musí někdo vytvořit, najít úkryt, zapsat na internet souřadnice a popis atd. a pak se radovat z poznámek kačerů, kteří ten úkryt našli.

Geocaching vás prostě zavede tam, kam byste se jinak nedostali. Dole přikládám ještě dva obrázky. První je z jednoho místa v západních Čechách, v opuštěném objektu v zemi nikoho (pohraničí), kde dříve byli vojáci a dnes tam občas zavítá geocacher s moderní buzolou v ruce a hledá a hledá a hledá ... A na ukázku, jak jedna z tisíců cache, které jsou po světě rozesety, vypadá, přikládám druhou fotografii.

Kromě jednoduchých cache existují i multicache (musíte najít nejdřív několik keší, abyste zjistili souřadnice další keše) a vymýšlejí se i další "rozšiřující moduly" této zábavy, které mají zábavný, poučný či dobrodružný charakter.

Kdo chce, nechť si koupí u bédy trávníčka kolo s GPS, odmontuje GPS a vydá se na lov keší. Je to jeden z mála způsobů, který by mohl celkem nenásilně dostat lidi od počítačů do přírody.