Dnes dostal pojem weblog několik nových přívlasků, které si, podle mého, vůbec nezaslouží. Pojmenování weblogu jako fenoménu nebo nového média je hodně přitažené za vlasy. Také teorie o weblogu ve firemní praxi se mi zdála poněkud uměle naroubována na něco, co už existuje.

1. Proč se bráním pojmům fenomén či nové médium?
Protože to jednoduše není ani nové médium a už vůbec ne fenomén. Jediné, co se stalo je, že to někdo pojmenoval. Jinak médium tu je hodně dlouho a ta forma ještě déle.

Když jsem si před několika měsíci (bude to půl roku) vytvářel novou osobní stránku se sekcí Postřehy, nenapadlo mě, že dělám něco zvláštního, nového, nebo fenomenálního. Prostě jsem chtěl psát o blbostech i vážných či odborných věcech. Nic víc. Trvalý odkaz bych tam měl tak jako tak, měly to být kratší zprávičky chronologicky řazené. Nálepku to zíaklo tak nějak samospádem.

V době mých studií byly zase v kurzu osobní stránky. Musel jí mít každý hejhula. Byl to fenomén osobních stránek? Ne, jen to bylo trochu populární a nové. A osobní stránky jsou stále, jen kolem toho není tolik povyku.

Stejně to bude s weblogy. Některé se postupně přetransformují do ezinu (viz. některé sekce Pooha), některé zaniknou. A já jen doufám, že některé zůstanou takové jaké jsou.

Dokonce poslední dobou zjišťuji, že pokud na blog přispívá více autorů-blogerů, už to není pro mě tak zajímavé čtení. Na blogu si totiž cením toho, že autor má nějaký (většinou homogenní) přístup (dobrý příkladem je vosa) a vyjadřuje nějaké vlastní subjektivní názory. Jakmile se tento potenciál rozmělní mezi více lidí, jsem z toho zmaten. Stránky začínají být heterogenní a já si stejně oblíbím jednoho autora, jehož články vyhledávám. I když má blog možnost zobrazit příspěvky jen jednoho z více autorů (např. na Poohovi je to takto řešeno), tak už to beru jen jako rubriku, nikoliv jako osobně piplaný blog. A už to není to pravé ořechové.


2. Proč se mi zdá podivné spojení weblogu a firemní komunikace?
Uvedený článek (mimochodem pěkně napsaný) se zabývá protláčením weblogu do firemní komunikace. Trochu mi to připomnělo dobu, kdy jsem psal diplomku a kamkoliv jsem mohl aplikovat CRM u firmy a jejího internetového obchodu, tam jsem to šoupnul, jen když jsem tím zaplnil dalších 5 stránek. :-) A to proto, že to bylo velmi populární a každého to zaujalo.
Jistě to může někoho inspirovat a tak posunout komunikaci firmy o kus dál. Ale proč něčemu, co tu existuje léta (vláknová vnitrofiremní komunikace apod.) najednou říkat weblog? Stejně tak to mohu nazývat diskusní fórum s možností odkazovat na jednotlivé příspěvky. Nebo se tomu také dá říkat knowledge management/database.

Takže opět, něco co tu je, se onálepkuje a je z toho nová příležitost, jak z vedení vytáhnout peníze. Problém totiž zůstává opět u těch, kteří tam mají něco napsat. Většinou to dopadá tak, že tam nikdo nic nenapíše, protože prostě na to nemá čas a závěrem celého projektu (či v jednotlivých fázích) ze svých poznámek shrne to podstatné a to pošlě vedoucímu projektu. Ten z toho udělá výstup pro vedení. Pokud by totéž měl vedoucí dělat z firemního weblogu, tak se z toho zblázní, protože každý si tam může napsat jakýkoliv prd.:-)

Závěrem
Weblogy jsou zajímavé, příjemné a určitě poučné a zábavné (jak pro čtení tak i při tvorbě). Ale to je tak vše, co se o nich dá říci. Myslet si, že weblogy představují převrat za posledních 150 let je opravdu přehnané.:-)

PS: Mimochodem. Trochu se začínám osypávat, když slyším "to je bloger" nebo "dej vědět ostatním blogerům". Ono to asi jinak vyjádřit nelze, těžko někdo řekne "dej vědět ostatním lidem, kteří si píšou také svůj deníček". Ale mám z toho pocit, jako bych označením bloger říkal - "koukněte na něj, on je divnej". Ale to už je opravdu z jiného soudku.:-)