Hlava.net – Blog

Nabídka práce: projektový manažer vývoje webových aplikací + odměna za tip

Společnost Neternity hledá do svého týmu projektového manažera. Nadšence do nových technologií, člověka se zkušenostmi ve vedení a vývoji webových aplikací, stránek a portálů.

Nabízíme odměnu až 20 000 Kč za tip na vhodného kandidáta – více zde.

Požadujeme

Hlavní požadavky:
  • velmi dobré zkušenosti s řízením vývoje webových aplikací na míru – min. 3 roky
  • technické myšlení
  • znalosti problematiky SEO, pravidel přístupnosti podmínkou
  • výborné znalosti návrhu drátových modelů a prototypů webových aplikací
  • velmi dobré znalosti publikačních systémů a frameworků (principiálně i technicky, nikoliv programátorsky)
  • schopnost práce v týmu
  • dobré komunikační dovednosti
  • schopnost pochopit přání klienta a umět zadání dotáhnout do srozumitelné podoby (pro analytika a vývojáře)
  • samostatnost a flexibilita, odpovědnost
  • smysl pro detail a dotahování věcí do cíle
  • aktivní přístup, chuť pracovat na osobnostním růstu a na rozvoji odborných dovedností i soft skills
  • orientace na výsledky

Ideální kandidát/ka:

Sám jste dříve vyvíjel/a webové aplikace a stránky, pak jste se ale přeorientoval/a na řízení projektů, protože Vás více baví kontakt s lidmi, klienty a rád/a vymýšlíte nové věci.

Doplňkové požadavky:
  • smysl pro humor
  • otevřená mysl

 

Náplň práce

Ehm. Máte-li zájem o pozici projektového manažera vývoje webových projektů, měli byste už moc dobře vědět, co bude Vaší pracovní náplní, že? 😉

Tak nač nosit dříví do lesa a zmiňovat to o spokojeném zákazíkovi, plnění plánu, zpracování zadání, dohlížení na termíny atd.

Máte-li zájem na sobě pracovat, spolupodílet se na rozvoji a růstu firmy, pak klikněte na tlačítko níže a napište nám.

PS: Nečekejte. Zítra už může být pozdě.

 

Nabízíme

  • práci na zajímavých projektech (malých, středních, velkých, tenkých i tlustých)
  • transparentní systém procesů fungování firmy a odměňování
  • neustálý kontakt s klienty
  • výkonnostní bonusy
  • kolektiv pohodových (a stále ještě mladých) lidí
  • přístup k novým informacím, lidem, zážitkům
  • spolupráce s externími partnery
  • prostor pro další osobnostní i odborný rozvoj
  • podíl na rozvoji firmy
A k tomu ještě
  • možnost využití sprchového koutu (i v zimě)
  • licence na produkty Atrium zdarma
  • možnost leccos změnit (dámy a pánové, nechceme se nikoho dotknout, ale kdo z vás to má?)
  • prostor pro realizaci vlastních nápadů

 

V případě, že vás nabídka oslovila, neváhejte a pište na kariera@neternity.cz

PS: Microsite k inzerátu je zde.

Kniha desetiletí o networkingu: Nikdy nejez sám

Cesta k této knize začala před mnoha lety. Tento týden jsem ji dočetl a mám z toho pocit, jako když skončí dobrý film. Uspokojen, ale chtěl bych ještě! Následující řádky budou nejen o knize Nikdy nejez sám (autor Keith Ferrazzi, vydal Jan Melvil Publishing), ale také o mé cestě ke knize, o cestě s knihou i o tom, co s knihou zdánlivě nesouvisí.

Berte to jako netradiční recenzi s přesahem mimo knihu. Zasadit to do širšího kontextu mi totiž přijde velmi důležité pro pochopení, o čem je.

Bylo nebylo. Někdy před pěti lety jsem začal pozorovat rozdíl mezi mnou a jedním mým kolegou. Nebudu jmenovat, nemám od něj svolení :-). Kromě toho, že on je osobnostně naladěn jinak než já (je typickým sangvinikem oplývajícím otevřeností k ostatním lidem a prahnoucím po kontaktech, já jsem malancholicko-flegmatickým cholerikem, který si vystačí sám se svými myšlenkami a se svým vnitřním světem :-), tak přistupoval ke svému okolí a kontaktům jinak. Začal jsem přemýšlet, kde je ten jeho „svatý grál“, díky němuž má celkem rozsáhlou síť kontaktů.

Jak je možné, že se zná s tímhle a tamtím? Jak je možné, že přijde na setkání lidí a je okamžitě v družném hovoru s kdekým?

Po nějaké době jsem dospěl k tomu, že je to prostě tím, že kontakty vytváří a lidi propojuje. A to ne vždy s cílem svého vlastního prospěchu. Alespoň ne v krátkém horizontu.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, začal jsem přemýšlet, jak si efektivně také budovat svou síť. Přemýšlel jsem, odkud na to jít a zda k tomu existují nějaké příručky. Neexistovaly, nebo jsem je nebyl schopen najít.

Slovo „síť“ může znít apriory pejorativně, protože  evokuje slovní spojení „uvízl v síti“, nebo  je „chycen“. V tomto kontextu ale chápejme „síť“ jako heterogenní množinu kontaktů.

Časový střih. Přenesme se do roku 2010. Myslím, že tehdy jsem objevil u Melvila knihu Nikdy nejez sám. Tehdy byla teprve ve fázi příprav, ale byl to ten okamžik, kdy se mi to celé propojilo.

Jasně, to je přesně ono! Tuhle knihu musím mít. To je ta správná kniha, o které přemýšlím roky!

Jestli jste si někdy říkali, proč se některé věci, které vás posunou dál, dějou právě teď, tak odpověď je jednoduchá. Dějou se přesně v tom okamžiku, kdy jste na ně připraveni. Tato kniha se ke mě tedy nemohla dostat o rok dříve, nebo o pět let dříve. Přišla just-in-time.

O čem je?

V recenzi se píše, že je o tom, jak budovat a rozvíjet pracovní vztahy. Ta kniha má ale mnohem větší přesah. Nebudete mi to věřit (ačkoliv někteří asi ano :-), četl jsem ji od léta 2011 a dočetl jsem ji až po půl roce. Pravda, mám dost dobrou výmluvu (dnes je našemu čumáčkovi už skoro půl roku :-), ale přesto mám radu:

Knihu „Nikdy nejez sám“ nečtěte, ale V.S.T.Ř.E.B.Á.V.E.J.T.E.!

Nedoporučuju ji přečíst jedním dechem za den, ale rozložit si ji na delší období. Vychutnávejte si každou Ferrazziho myšlenku, přemýšlejte o ní, prostě ji vstřebávejte. Vyplatí se to.

Ferrazzi v knize hovoří o tom, jak poznat lidi, jak jim porozumět. Jak se dostat k vlivným, jak s nimi udržovat kontakty a rozvíjet je. Přináší spoustu myšlenek, o kterých jsem 100% přesvědčen, že platí a fungují. A to nejen v pracovní rovině. Zároveň ale čerpá z úplně ryzího živočišného lidství. Nevím, jak to nazvat. Není to v žádném případě znásilnění nějakých obecných manažerských pouček typu (1) Napište Billu Gatesovi, (2) Napište mu znovu, (3) Napište jeho ženě, (4) Pokud vám neodpoví, pomluvte MS Windows na svém blogu.

Není třeba sepisovat obsah knížky. Ani vytrhávat myšlenky z kontextu. Chci vám pouze sdělit pocit, který mám.

Kdo se nechce setkávat s lidmi, kdo se nechce rozvíjet, kdo nechce rozvíjet svou síť kontaktů, ten nikdy nebude schopen mě, natož Ferrazziho pochopit. Ferrazzi popisuje tak trochu jiný svět. Svět kontaktů, osobních vazeb, přátelství a výzev. Keith Ferrazzi je jiný, žije jinak, než drtivá většina z nás. Zejména v oboru IT by asi působil jako marťan.

Ale ukazuje, že to jde. I on sám je důkazem toho, že „networkingovat“ může třeba i uklízečka. Vážně? Nezbláznil jsem se?  Jak může uklízečka na nějaké akci zaujmout? Bude vyprávět o nových technologiích v utírání podlahy? Ano! Cože? Ano! Ano! Ano!!! Na přednášku paní, co má ráda cídění podlahy, sleduje nové trendy v úklidových mopech a saponátech, na takovou přednášku bych šel! Říkáte si, že jsem se zbláznil? Ne! Myslím to naprosto vážně.

O čem myslíte, že je konference TEDx? Ha?! 🙂

Chcete-li se rozvíjet, chcete-li mít kolem sebe lidi, které chcete, musíte do své sítě něco vložit. I zde platí zákon zachování energie. Co do systému vložíte, to se vám vrátí. Ne dnes, ne zítra, ani pozítří. Třeba až za půl roku. Musíte být poctiví, upřímní a sví. A to je sakra těžký, když do vás od mala cpou celospolečensky ustálené principy a věty typu „Nikdy se nebav s cizími lidmi“ vás provází celé dětství.

Věta „Nebav se s cizími lidmi!“ je zlo!

Další naprosto fundamentální myšlenkou, pod kterou se podepíšu je, nutnost rozvíjení kontaktů s lidmi z různých oborů. Pokud chcete, aby síť čas od času generovala nějaké obchodní příležitosti, nesmíte se pachtit pouze v rybníce svého oboru. To je naprosto zásadní!

Jak prohlásil jeden účastník nedávného workshopu na téma networkingu:

Akce, kde se sejdou jen ajťáci je většinou zejména o znalostech. Kdežto tam, kde je zastoupeno více oborů, může lépe vznikat podhoubí k budoucí spolupráci.

Svatá dobroto. I tohle tvrdí Keith Ferrazzi.

Ono to asi fakt funguje, aneb náhody neexistují

Když jsem byl asi tak v půlce knihy, tam kde se pojednává o tom, že je dobré mít dobrý vztah s „lidskými HUBy“ (HUB = uzel), tak jsem narazil na skupinu ICA-poradci. To je volné sdružení profesionálů z mnoha oborů.

Zvu vás na workshop v rámci ICA. Napište mi, rád se tam s vámi potkám! ICA totiž dodržuje principy, které Keith Ferrazzi ve své knize popisuje. Neuvěřitelné propojení.

Přes další lidi tamtéž jsem se dostal k Honzovi M., který se networkingem v rámci koučování v oblasti emocionální inteligence zabývá.

Potkali jsme se a domluvili se na spolupráci. To, o čem jsme hovořili na cca šesti setkáních, přesně zapadalo do kontextu toho, o čem píše Keith Ferrazzi. O poznání sebe sama, o tom, že byste měli mít svou vlastní nosnou myšlenku, svůj brand. Měli byste mít definovaný cíl, kam směřujete, co chcete, jaké jsou vaše fundamentální principy. Ano, tušíte správně, i o tom je kniha Nikdy nejez sám.

Když jsme s Honzou skončili koučovací několikaměsíční kolečko a začetl jsem se opět do knihy, nemohl jsem vyjít z údivu.

Kruci! Vždyť o tomtéž píše i Keith Ferrazzi! Nejprve si musíte ujasnit a vnitřně vyladit to, co chcete aby z vás vyzařovalo. Pak teprve můžete být pro svou síť přínosem. Jak to, že aniž by Honza M. knihu četl, tak jsme dospěli k týmž závěrům? Proč? Odpověď už jistě znáte.

„Jako co chceš, aby tě ostatní vnímali? Co jsi? Co je tvoje přidaná hodnota? Co tě činí tím, čím čníš mezi ostatními? Chceš být vnímán jako ta pokroková uklízečka, o který se mluví nejen v jejím oboru ale i vně? Víš to? Víš co chceš? Víš co jsi? Ha?! “ Hluboké otázky, co? Zkuste si na ně ale také odpovědět! Teď hned. Moc to nejde, co? 🙂

Ano. Je to těžké. Kdo má pocit, že neustále někam těká, neví co by a stále se točí v kruhu, ten nikdy nebude na ostatní působit jako integritní vyrovnaná a zajímavá osobnost, která má co říct. Takový člověk bude špatně čitelný. Proces ponoření se do sebe sama, nalezení jádra, je nesmírně důležitý a dost zdlouhavý.

Máte pocit, že předchozí odstavce nejsou o networkingu? Jsou! A jak! Pokud nerozumíte o čem mluvím, pak zřejmě není tato kniha pro vás.

Ambasadorem knihy Nikdy nejez sám?

Skoro by to vypadalo, že mi Jan Melvil Publishing platí za propagaci. Ani náhodou. Knížku s sebou nosím posledních X měsíců téměř neustále. A je-li příležitost, mluvím o ní a doporučuju dál. Tam, kde vidím smysl se o ní zmínit.

Můj zájem o tuto knihu, která je protkána životními osudy autora, časem logicky poklesne. Ale myšlenky v ní obsažené jsou natolik univerzální a všeobecně platné, že těžko může zapadnout úplně.

Jak pro mě bylo na začátku prvního desetiletí 7 návyků vůdčích osobností zjevením, je pro mě tahle Ferrazziho kniha zjevením začátku druhého desetiletí.

Nabízím dvě knihy zadarmo

Pokud jste dočetli až sem, zřejmě vás téma zajímá. Od Jan Melvil Publishing mám nastřádané dva přísliby na dvě knihy zdarma. Jednu za drobnou pomoc s jejich eShopem a druhou za (tuto) recenzi (kterou bych napsal tak jako tak, viz tweet).

Rozhodl jsem se, že věnuju dva exempláře této knihy prvním dvěma zájemcům, kteří se mi ozvou a které jsem neměl ještě tu čest osobně poznat. Podmínkou je pouze to, že knihu předám osobně – u kafe, oběda nebo na akci ICA.

 

Přeji příjemný zážitek při čtení a třeba někdy na viděnou.

Jak ve Firefoxu šetřit s pamětí – pomůže Memory Fox

Několikrát jsem zkoušel jiný prohlížeč (zejména Chrome, ale i Operu), leč jednak Firefox je železná košile, ale hlavně ostatní prohlížeče neumí základní věci. Chrome se třeba ještě nenaučil takovou jednoduchou věc, jako je přepínání panelů v pořadí naposledy používaných.

No nic, takže jsem stále u Firefoxu, aktuálně u verze 10. Včera a dnes jsem udělal pokus s doplňkem Memory Fox, který umí přinutit Firefox, aby se v RAM tolik neroztahoval. Na notebooku s 3GB paměti se hodí každá stovka MB.

A jak to dopadlo? Mrkněte na obrázky.

Paměť Firefoxu bez doplňku Memory Fox: (po jednom dni používání bez restartu)

firefox-pamet.PNG

 

Paměť Firefoxu s doplňkem Memory Fox: (po jednom dni používání bez restartu)

firefox-pamet-MF.PNG

DELL potěšil, nepotěšil, potěšil a nakonec potěšil

U mého notebooku DELL E4200 mi odešel napájecí adaptér. Měl jsem originální 45W zdroj, který mi ale před pár měsíci začal napájet čím dál tím kratší dobu, která se nakonec limitně přiblížila nule. A vzhledem k tomu, že mám 3 roční next business day záruku, tak jsem se to jal vyzkoušet v praxi.

1. Telefonát č. 1

Volám na technickou podporu DELLu. Po třech minutách poslouchání hudby jsem se dovolal operátorovi, se kterým jsem k mé radosti prošel celý proces od popsání problému až po nahlášení sériového čísla.

Operátor mi bez jakýchkoliv podmínek slíbil, že druhý den posílají kurýrem nový zdroj! Zaradoval jsem se. Na mou otázku, zda to bude tentýž typ velikosti zhruba kreditní karty, mi bylo potvrzeno, že ano: bude to ten malý cestovní.

DELL potěšil.

2. Přišel adaptér

Adaptér přišel druhý den. Rozbalím balíček a hle, co nevidím. Místo maličkého 45W adaptéru, poslali 60W adaptér, který je o třetinu větší a těžší. Oproti předchozímu tedy „velkej jak kráva“.

Volám tedy znovu na technickou podporu a tam mi jiný panáček sděluje, že oni to nemohou ovlivnit, co mi nakonec pošlou, že to prostě objednají, někde se ta objednávka zpracuje a pokud není zrovna skladem tentýž typ, tak pošlou jiný, alternativní a samozřejmě kompatibilní. A dodali, že kdybych si objenal znovu a znovu ten menší, může se stát, že mi pošlou opět větší.

Hmm, fail. DELL nepotěšil.

3. Dotazník spokojenosti

DELL následně posílá dotazník spokojenosti. Možná, kdyby poslali správný zdroj, asi bych jim ho ani nevyplnil, ale takhle, pěkně jsem jim vyčinil. Sice jsem si říkal, že ty dotazníky a už vůbec ne ty psané komentáře nikdo nečte, ale aspoň jsem si trochu ulevil.

4. Haló. Volá DELL!

Za dva dny volá operátor od DELLu. Párkrát jsem ho odmítl proto, že jsem měl nějaké jednání, ale byl vytrvalý. Nejdříve jsem myslel, že mi volá, aby se zeptal, jak jsem byl spokojen. Odzbrojil mě ale tím, že se zeptal na to, co jsem psal do dotazníku a jestli mi opravdu přišel ten větší zdroj. Opět zkontroloval sériové číslo a nechal si vysvětlit celou anabázi.

Nakonec přislíbil, že se to pokusí vyřešit a zkusí sehnat ten malý zdroj.

Vida. DELL potěšil.

5. A jak to dopadlo?

Heleďte, zatím nevím. Předchozí hovor proběhl v pátek 13. ledna, a operátor slíbil ozvat se buď tentýž pátek nebo pak v pondělí.

Jak to dopadne? Pochlapí se DELL a pošle zdroj znovu a správný? Uvidíme … Vidím to zatím 50 na 50.

6. DELL nakonec potěšil!

Aktualizace 19.1.2012: Dnes mi volal opět oprátor. Sice s několikadenním zpožděním oproti slibu, ale důležité bylo, co měl na jazyku.

Ano! Zítra pošlou menší zdroj! A samozřejmě ten větší si mohu nechat.

Tak ta next business day záruka, kterou DELL standardně dává, se konečně vyplatila! A konečně mám pocit, že vyplnění dotazníku taky jednou vedlo k něčemu pozitivnímu s viditelným efektem.

DELL má u mě malé významné plus.

Pojďme to zkomplikovat, když to jde

Bylo nebylo jedno zadání: zjednodušit proces vyžadující práci ve dvou systémech, inovovat primární informační systém, zautomatizovat části tohoto procesu. A to tak, aby jeden systém byl primární (master) a ten druhý jen kontrolní a v zásadě pomocný. Tedy tak, aby obsluha nemusela pracovat ve dvou systémech.

A dny šly … šroty, šroty, šroty …. požadavky se měnily, vstupovaly do hry další entity a požadavky. Tu se objevila informace, že v jednom systému nejde ono, tu zas tamto je jinak, než se dosud jevilo.

Následně se vložil do hry třetí systém, který by měl s tím prvním (i druhým) kooperovat. Potud je ještě vše v pořádku. Náš systém se umí integrovat s kdekým a kdečím. Jenže narazili jsme na to, že tento třetí systém je před světem zase spíš uzavřený a komunikovat s ním je obtížné (čti: drahé). A tak aby se do něj dostala nějaká data z toho prvního primárního systému, je nutné nejprve vlézti do toho třetího nového systému, v něm zadat část dat, nechat je přenést do prvního systému a pak pokračovat v prvním systému.

Výsledek je tedy zřejmý: pro uživatele nutnost používat 3 systémy, z toho dva aktivně. Navíc vícebodová komunikace mezi 3 systémy, kde v každém toku může dojít kdykoliv k nějaké závadě a celé se to rozsype. A přitom by stačilo tak málo – tedy umožnit prvnímu systému, aby mohl něco poslat přes standardní (nebo i nestandardní) rozhraní do toho třetího systému a nechat si vrátit výsledek. E-e. Slovy Cimrmana: „Božena Němcová je neprůchozí.“

Ale my se nedáme, dál hledáme řešení, které (když už se na to musí jít takhle komplikovaně) cílovým uživatelům aspoň trochu jejich práci ulehčí. Snad se nám to nakonec společně podaří.

Že by to šlo všechno mnohem a mnohem jednodušeji ví všichni. Jen se zcela oprávněně a pochopitelně hledá to ekonomicky nejpřijatelnější řešení. Akorát lituju ty, kteří to pak budou používat.

PS: Asi je zřejmé z dikce předchozích řádků :-), že my jsme v této pohádce ti, kteří se mohou snázeji a asi i levněji připůsobit těm druhým dvěma velkým systémům. A rádi to děláme. Leč jak je vidět, zatím to nestačí.

PF2012 aneb život je čím dál rychlejší

Tak a je tu nový rok. Ten minulý byl více než turbulentní, nejen v Neternity, ale i v soukromém životě. Na rekapitulaci nemám úplně tak moc času a ani by to nebylo moc zajímavý. Snad jen to nejdůležitější, narodil se nám (vlastně už) loni syn Dominik, teď je mu 4,5 měsíce a je to krásnej buclatej kluk. To byla asi ta největší událost s velkým U. Zbytek už byl vlastně nepodstatnej.

To zrození novýho človíčka mě dost akcelerovalo. Uvědomil jsem si, mimo jiné, jak je život krutě krátkej a jak se neustále zvyšuje jeho rychlost.

Hele, dneska je mi nějakých 36 (cítím se na cca 29, aby bylo jasno), od promoce je to 11 let a uteklo to kurevsky rychle. Předchozích 7 let na vejšce taky. Šup, šup, pár chlastaček, nějaké zkoušky a tak dále, párkrát jsme si zahráli Bombermana a Duke Nukema, stáhli pár filmů, pár verzí Corela a Windowsů a najednou jsem v ruce držel diplom a myslel jsem si, že první milion vydělám do roka. (mno jasně, nakonec to trvalo mnohem dýl)

Předešlý podivný čtyři roky na SPŠ CV sice ubýhaly docela pomalu (asi tak stejně rychle jako necelých 7 let na vejšce), ale i tak se to dneska změnilo v jednu krátkou epizodku. A ještě předešlých celkem 15 let strávených v jeslích, školce a škole, ač se to zdálo strašně dlouhý, tak uběhlo taky dost rychle. Viděno z dnešního pohledu.

Dnes jsem na rozhraní věku, kdy se cítím ještě mladý, ale kdy už jsem jednou nohou ve středním pásmu. Co mě trochu děsí je, že dalších 5 nebo 10 let uběhne opět 2x rychleji, než předchozích 5 či 10 let. A … no ano … najednou je tu důchodový věk a game over na dohled.

Pánové a dámy, to je závazek. Co s tím druhým poločasem (v lepším případě)? Moc dlouho nepřemýšlet, něco kloudnýho dělat a uživat si to, ať je to cokoliv. To je moje motto pro rok 2012.

A tak víte co? Jdu si to užit! Maucta!

PS: Jo a hezký nový rok přeji všem, kdož sem zavítali. 😉

Exkurze do Depo Kačerov

Párkrát do roka pořádá DPP prohlídku Depa Kačerov spojenou s jízdou starým ruským metrem Ečs z roku 1976. V sobotu 19.11.2011 jedna taková prohlídka proběhla. Projížďka metrem byl zážitek, stejně tak bylo zážitkem si poslechnout zajímavosti ze života pracovníků Metra a podívat se do kačerovského depa.

Věděli jste například, že metrop nesmí řídit ženy? Nebo že řidič (tedy spíše operátor) pražského metra je v kabině v zásadě jen proto, aby otevíral a zavíral dveře (jednou páčkou) a aby dával pokyn k rozjezdu (jedním tlačítkem)? Zbytek za něj udělá technika a automatika.

Nebo bylo zajímavé omkrnout metro-myčku, metro-soustruh (kol), podivat se zblízka na podvozek metra či si poslechnout výklad, jak „náročná“ je práce obsluhy metra.

Cestou při projížďce starou Ečs-kou z Kačerova do Holešovic a zpět jsme si udělali zastávku v nuselském tunelu, zamávali projíždějící soupravě, viděli jsme odstavenou soupravu – tzv. horkou zálohu, která je vždy připravena vyjet na trať, když je potřeba. Součástí této soupravy je i spící mašinfíra. Pokud souprava není povolána do provozu, může obsluha prospat celou směnu. A prý za plný plat. 🙂

Projížďka samotným starým metrem z roku 1976 nebyla až zas tak „historická“, protože tímto metrem (jen nepatrně zmodernizovaným) jsem jezdil v devadesátých letech na „Áčku“, když jsem blahé paměti ještě navštěvoval ústav zvaný ČVUT FEL. Připomnělo mi to, mj., že až zas tak nejmladší už nejsem, když i ta „historická“ souprava byla o rok mladší, než jsem já.

Ale dost povídání, mám tu pár fotek.

Velká aukce Dakar pro Dobrý skutek

Lucie Křížková (MIss ČR) spolu s lidmi z časopisu OffROAD a lidmi kolem Rally Dakar zorganizovala aukci Dakar pro Dobrý skutek, která nyní běží na Aukru, a to do pondělí 10.10. v 20:00. Trochu jsem jí s tím pomáhal, tak informuju o akci i tu.

Dakar pro Dobrý skutekInformační stránka: www.dobryskutek.cz/dakar/
Informace o dražbě: http://aukro.cz/my_page.php?uid=15041436
Seznam předmětů na Aukru: http://aukro.cz/listing.php/user?us_id=15041436

Mezi jinými jsou tam třeba předměty od Aleše Lopraise či vítěze Dakaru Nasera Al-Attiyaha (vlastnoručně podepsaná fotografie).

Máte-li ve svém okolí fandu do rallye a podobných záležitostí, určitě nás v o.s. Dobrý skutek potěší, pokud jim tuto informaci předáte. 🙂

Mini housing – podruhé – úspěšně ukončen

V červenci 2011 jsem psal v článku Mini housing – zkušenosti po pár měsících o speciální službě mini housingu, kterou jsme zkoušeli. Od té doby se leccost změnilo a tak je na čase informovat, jak to celé dopadlo a hlavně co se děje po převzetí servříku. Zároveň slibuju, že tímto článkem téma mini housingu opustím, neboť – jak se říká – opakovaný vtip není vtipem.

Jak jsem psal v závěru zmíněného článku, ukončení housingu proběhlo v půlce srpna. Nakonec to bylo téměř přesně podle plánu, housingová společnost (nebo spíš sám servřík) se totiž rozhodla ukončit housing vlastně v den, který již dříve označila za den D.

Jak jsem též zmínil, převzetí servřiku se nedalo přehlédnout ani přeslechnout. Housingová společnost to zvládla naprosto skvěle a to i přesto, že s podobným typem služby neměla dříve zkušenosti. Ano, ano. Tak vysokou mírou důvěry k housingovce jsem oplýval.

Ale teď hlavně o servříku. První hlavní identifikace byla, že má jeden konektůrek. Po nabootování a nahození všech systémů servříku nám technik obsluhující housingovou společnost oznámil, že je vše v pořádku a servřík prohlédl. Provedl běžnou diagnostiku, také změřil velikost a hmotnost (nechápu, proč to nevěděli před tím, ale budiž) a předal nám ho do správy. Tedy zatím jen částečné, vyhradil si totiž právo na servřík ještě dohlížet – tedy měli jsme takovou několikadenní SLA. Za pár desítek Kč / den.

Podstatné ovšem je, že se tímto okamžikem ze mě stal administrátor!

Bohužel nás ale ve škole neučili pracovat s tímto operačním systémem, navíc jsme k servříku nedostali manuál. A to ani v angličtině, jak bývá zvykem. Veškerá správa, maintenance a další úkony se tedy řídí pravidlem pokus omyl, nebo úplně běžnou selskou intuicí.

Co dalšího jsme o servříku zjistili?

  • Jednou za čas je třeba ho zapojit, aby si mohl stáhnouát nějaká nová data
  • Chybí mu jakékoliv kontrolky (zaplněnost disku, provozní teplota atd.)
  • Také nemá tlačítka Power ON/OFF, Mute
  • Má poměrně dobře provedený audio výstup (ten využívá pro komunikaci s okolím)
  • Když je ve sleep mode, vypadá to, že probíhá aktualizace některých komponent operačního systému a firmwaru
  • Zaplněnost disku řeší odkládáním nepotřebných dat na externí nosiče
  • Většinou se sám přepíná do sleep mode
  • Má pohybové čidlo – když se s ním naklání ze strany na stranu, deaktivuje se u něj crying mode a aktivuje se sleep mode
  • Zdá se, že ještě při aktualizacích neupgradnul na takovou verzi, aby u něj fungoval správně cron – některé programy totiž spouští  ve zcela nahodilých okamžicích
  • Velice rád exportuje některé typy dat ve chvíli, kdy nemá k dispozici zálohovací zařízení
  • Má krásně vydesignovaný displej, true color samozřejmě

Tak to jsou takové první postřehy.

Podle expertů na tento typ servříků prochází servřík prvních několik týdnů po odpojení od housingovky kontinuální konfigurací vnitřních obvodů. To má za následek časté přetížení servříku, které je doprovázeno přehráváním monotématických mp3 souborů na audio výstupu. Což jeho administrátora vede k tomu, že se poohlíží po záručním listě a uvažuje o tom, že servřík někam vrátí. Jenže, jak se ukazuje, není kam.

Nakonec ale když se podaří rozběhnout proces „FallingAsleep-4-3H„, který vede k uvedení do sleep módu, navíc pokud při tom servříka  držíme na rukou, říkáme si, že ho ani nikam vracet nechceme. Je přeci náš!

Chystáte nový digitální projekt nebo službu? Potřebujete se hnout z místa? Pomůžu vám to vysochat. Kontaktujte mě: